Mezi slovy: Když rodič ztratí dítě

„Jsem matkou sedmi dětí, ale čtyři z nich už mám na věčnosti,“ říká paní doktorka Hana Levíčková. O tři děti přišla během prvního trimestru, čtvrté zemřelo ve 29. týdnu těhotenství. „Bylo to pro mě velice těžké, ale bohudíky se mi v té době dostalo veliké pomoci. Zvláště jeden kněz, který je současně psychiatrem, mi byl velikou oporou – ujistil mě, že v tom nejsem sama. Že je to věc, která k životu patří, děje se tu staletí a dříve byla považována za přirozenou, a pouze společnost ji postupně začala tabuizovat. Dokázal přetvořit moji zkušenost, kterou jsem předtím považovala za silně negativní, na pozitivní – že mám vlastně velký dar plodnosti.“

Vlastní zkušenost tak paní Hanu Levíčkovou inspirovala k tomu, aby začala pomáhat ostatním. V roce 2015 začala v Centru pro rodinu a sociální péči v Brně pořádat společně s (nyní již zesnulým) otcem Robertem Mayerem a farářem a psychologem Jindřichem Kotvrdou setkání pro rodiče, kteří mají zkušenost se ztrátou dítěte. Účastnit se jej kromě rodičů mohou i další členové rodiny. Na únorové setkání jsme zavítali i s mikrofonem.

Co prožívají ženy, které přišly během těhotenství o dítě? Proč je dobré smutek ze ztráty nepotlačovat? Je normální pociťovat výčitky? Kam se rodiče mohou obrátit, když chtějí zemřelé dítě nechat pohřbít?

„Přišla jsem o dvě děti, první ztráta bylo takzvané zamlklé těhotenství. O druhé dítě jsem přišla v 5. měsíci. I přesto jsem však tu druhou ztrátu snášela podstatně lépe. Mohla jsem se totiž na vše připravit. Musela jsem porodit v 17. týdnu těhotenství. U porodu mého mrtvého děťátka jsem zažila v podstatě radost, velikou radost,“ popisuje Petra.

Poslechněte si dokument Děti nebe v sobotu 4. března ve 22:10.

Pořad o tom, že je v pořádku prožívat bolest, protože teprve potom může přijít smíření.

Ilustrační foto: Julie Přikrylová