Bez černý

V minulosti se bez vysazoval u vesnických chalup, nejen aby byl v případě potřeby lék na nejrůznější zdravotní potíže při ruce, ale také proto, že se věřilo, že v bezovém keři sídlí domácí bůžkové. Lidové bylinářství různých národů dokáže využít každou část rostliny. „Bobule, kůra, listy a květy – každá část je plná dobroty“, tvrdilo staré rčení. Nejčastěji se však používá květ a plod. Současná fytoterapie doporučuje čaj z květu černého bezu především ke snížení horečky a jako prostředek na podporu pocení při chorobách z nachlazení a při horečnatých onemocněních dýchacích cest. Klasický čaj z květu černého bezu si připravíme z jedné až dvou polévkových lžic byliny na litr vody. Doporučená dávka bývá zpravidla tři sklenice denně. Můžeme sladit medem.

Protože květ černého bezu obsahuje kromě vitamínů také rutin, má čaj příznivý vliv na pružnost cév. Jiné látky obsažené v květu ovlivňují látkovou výměnu, proto jej někteří bylináři doporučují pro podpůrnou vnitřní léčbu ekzémů.

Kromě čaje si můžeme připravit např. kloktadlo. Hrst sušeného květu, vložíme do studené vody a přivedeme do varu. Pak odstavíme z plotny,  přecedíme, necháme vychladnout a kloktáme.

K přípravě sirupu potřebujeme asi 50 okolíků květu černého bezu, 3 litry vody a 1,5 kg cukru. Čerstvě natrhané, čisté květy vložíme do velkého hrnce, zalijeme vodou a necháme 24 hodin stát. Přefiltrujeme přes plátno, aby ve vodě nezůstaly zbytky květů. Přidáme cukr a svaříme do hustoty sirupu. Velmi horkým sirupem naplníme sklenice a dobře uzavřeme. Takto připravený sirup vydrží celý rok. Po otevření skladujeme v ledničce.