Cítíte se osamoceni?

V současné době se ve světě, zejména v USA a v západní Evropě, rozmáhá tzv. pet terapie (pet = angl. zvířecí miláček). Dokonce i známí psychoanalytici, jako Freud nebo Sullivar, mívali ve svých ordinacích psy, aniž by tenkrát tušili, jaký význam jejich přítomnost má.

Soužití člověka se psem – „němou tváří“ – přispívá k celkovému zkvalitnění jeho života. Životní styl a zdravotní stav lidí srovnatelného věku, žijících na vesnici, obklopených přírodou a zvířaty, je prokazatelně lepší, než život ve městě, kde většina lidí žije v osamění a anonymitě. Proto je z hlediska duševní rovnováhy, citového a společenského života, prospěšné vlastnit psa, kočku nebo i jiné zvíře.

Nutnost péče, kterou zvíře vyžaduje, naplňuje osamělého člověka novým smyslem života, protože tím přebírá odpovědnost za jinou živou bytost. Pes nabízí člověku bezproblémové přátelství. Chová se stále stejně, nedělá rozdíly mezi tím, jestli je člověk postižený, starý či nevzhledný. Pes není náladový, má stále čas a umí se vcítit do života svého pána.

Kontakt s milým zvířetem umocňuje regenerační síly, zkracuje dobu zotavení po nemoci nebo úrazu, zmírňuje zármutek a pocit osamění. Zvyšuje odolnost proti stresu a pomáhá při poruchách spánku. Pohled na spokojeně spícího psa je velmi účinným a přirozeným hypnotikem. Díky přítomnosti tohoto čtyřnohého přítele se člověk vrací k pozitivním návykům, které při svém osamění ze života postupně vypustil – jako jsou pravidelné vycházky, stravovací režim či setkávání s přáteli podobného zaměření.

Pes pomáhá při překonávání těžkých životních situací – jako je ztráta blízkého člověka. V cizině častá přítomnost psů v ústavech je rovněž prospěšná, a to jak pro obyvatele, tak i pro personál, protože slouží jako prostředek proti syndromu vyhoření.

Pořízení zvířete do svého domova je vážné rozhodnutí, protože s sebou nese řadu povinností. Ne každý starší člověk má trpělivost starat se např. o malé štěně, které si chce stále hrát a přitom roztrhá zánovní papuče nebo záclony. Proto je vhodné se nejprve poradit s veterinářem a vzít si třeba dospělého psa z útulku. Tato zvířata bývají velmi vděčná, protože mnohdy mají za sebou trpké životní zkušenosti.

Toto neplatí tak docela o kočkách. Aby se kočka naučila žít se svým majitelem v bytě a dodržovala základní hygienické návyky, je třeba ji trpělivě učit už od kotěte. Proto je péče o kočky náročnější. Velmi osvědčenými zvířaty, vhodnými zejména pro osoby, které se nemohou pohybovat, jsou ptáci např. kanárci nebo papoušci.

Akvarijní rybičky působí zvlášť uklidňujícím dojmem, ale nejsou vhodným společníkem pro depresivní nebo flegmatické typy osob, protože navození takového klidu by u nich mohlo vést až k letargii či ztrátě dosavadní vitality.

Pokud se cítíte osamělí, rozhodně vám doporučuji si nějakého domácího mazlíčka pořídit. Mnoho hezkých chvil prožitých s vaším kamarádem přeje

MUDr. Hugo Přibyl – geriatr

(z časopisu Senior 3/99)