Dopis nemocným –  březen 2010

Dopis nemocným – březen 2010

Drazí nemocní!

Jedním ze znaků naší doby je rostoucí počet lidí, kteří jsou sami, kteří jsou z různých důvodů zbaveni spojení s druhými lidmi. Nejsou to jen bezdomovci, kteří se někdy už ani nechtějí vrátit k normálnímu způsobu života, i když je jim nabízen. Bývá to často úděl důchodců a lidi "bez práce". Je to osamělost starých osob, které ztratily svého druha v manželství a jejichž život probíhá pak příliš často bez cíle a bez naděje. Skličující samota, způsobená nezaměstnaností nebo tělesnou či duševní nemocí. Nemocnice, hospice a domovy důchodců jsou přeplněné, ale přesto každý jednotlivec je často se svým utrpením nebo se svou těžkostí sám. Nejhorší ovšem je samota a opuštěnost dětí, ať už následkem válek, přírodních katastrof či lidského sobectví.

Také to na Vás tak těžce doléhá? Společenské struktury mají svá omezení a ti, kteří by mohli hodně pomoci, se často hájí tím, že "každý má své těžkosti", a nejsou ochotni brát na sebe ještě další. Vím, že i mnozí z nás se cítí ve své nemoci osamoceni, nepochopeni, opuštěni, zavaleni starostmi o svou rodinu, o své drahé. Ale ať už je náš život jakkoli těžký a bolestný, ať jsou naše úzkosti a soužení jakkoli zarmucující, víme, že Bůh je s námi a že nás miluje. Právě postní doba je pro nás zároveň i velikou útěchou v kříži našeho Pána.

A budete-li se někdy opravdu cítit "úplně na dně", vyhledejte si Modlitbu královny Ester z Knihy Ester (4,17k) nebo Čtení ze čtvrtka po 1. neděli postní. Dodá Vám velikou odvahu a důvěru v sílu modlitby. Poslechněte si, co o ní říká biskup Hrdlička v knížce Pane, Ty víš všechno:

"Modlitba  mladé královny Ester patří jistě ke klenotům modliteb všech věků. Dokazuje, že velikost a síla modlitby není dána žádnou krasomluvou či technikou dialogu člověka s Bohem. Vždyť on zná každé naše slovo dřív, než je jazyk vysloví. Modlitba je otiskem srdce plně otevřeného Bohu ve své bídě, srdce, které nic neskrývá ani nepředstírá, ale s nevýslovnou důvěrou prosí, svěřuje se, spoléhá...

Ester byla manželkou nejmocnějšího panovníka doby, tehdejšího světovládce. A přece je ohrožena na životě ona i její národ. Cítí se křehká, bezmocná a nejistá. Její manžel, mocný král a pán, je pro ni nedostupný, sama k němu nemůže vejít, jinak by se vydala nebezpečí smrti.

Ester však ví o jiném Pánu, jehož vláda je ještě větší. Je to jediný skutečný Vládce nad světem a všemi národy. Je pánem situace, a to každé, i té její. Tento Pán, Hospodin, není nedosažitelný, je možno ho oslovit kdykoli a odkudkoli, vidí na dno srdcí, soucítí v každé nouzi a slyší každý hlas. Rozumí prosbám všech, kdo se k němu obracejí. V modlitbě Ester je taková vnitřní síla víry, že není divu, že tato modlitba uvedla vzápětí do pohybu velké síly Boží milosti. Tak se Ester stává zachránkyní svého národa a její zjev a víra znamená pro křesťany předobraz přímluvkyně ještě mocnější: Matky Boží Panny Marie... 

Zásadně se mýlí, kdo se domnívá, že Bůh se 'nechá prosit', že si libuje v tom, být přemlouván. On nás vybízí v našem vlastním zájmu, abychom prosili a obraceli se na něho... Prosba je vždy cílevědomý čin probuzené duše, která počítá s Bohem a naléhavě se domáhá jeho lásky a pomoci. Ne pasivní vyčkávání, nevyslovené, nejisté a vlažné pocity víry, ale vnitřní boj srdce, kterému víra dává odvahu vést smělou řeč se samým Bohem. A o toto Bohu jde, to se mu líbí. Zde začíná dialog, komunikace, výměna tolik potřebná, aby se Bůh mohl člověku představit ve své plné síle a moci...

Kolik věcí nemáme, protože jsme nebyli schopni si o ně Bohu říci! Kolik věcí nám zůstává ztraceno jen proto, že jsme je dost trpělivě a vytrvale nehledali! Kolik dveří nám zůstalo zavřených jen proto, že jsme od nich po vlažném zaklepání odešli dřív, než nám Bůh stačil otevřít!

Kéž v nás setkání s Božím Slovem podnítí otázku, jaká je úroveň našich proseb a kolik chybí naší duši k oné otevřenosti  D O K O Ř Á N ."

Moc Vás zdravím 

Sestra Pavla