Dopis nemocným - březen 2012

Dopis nemocným - březen 2012       

Drazí nemocní!

   Nedávno vysílal Proglas v četbě na pokračování knížku Jana Dobraczynského popisující příběh sv. Josefa „Ve stínu Otce“. Brzy nato se mi dostala do rukou knížka Vánoční promluvy od Benedikta XVI., kterou napsal ještě jako kardinál v letech 1980-90. V jedné promluvě se velice krásně zmiňuje právě o sv. Josefovi: „Soustřeďme se na Josefa. Zatímco Matouš ho staví do středu příběhu o Ježíšově dětství, Lukáš mu věnuje jen jednu větu: že se jako syn Davidův vydal do Betléma s Marií, sobě zasnoubenou ženou. Volbou slov Lukáš znovu připomíná, že toto dítě není jeho dítětem, nýbrž má jiný, Boží původ. V této jediné větě zazáří celé drama Josefova života a tento tichý muž se pro nás stává výzvou. Jeho vlastní představu o životě Bůh odsunul stranou, má s ním jiný záměr. Josef byl muž, který uměl říci ´ano´ na nečekanou Boží vůli. Stal se otevřeným, zralým a velkým. To, že sám sebe i Boha přijímá tak, jak to Bůh chce, jeho život naplňuje a oproti dřívějším plánům získává skutečný  větší smysl. Tato svoboda nechat si vzít, co je naše, svůj vlastní názor, a tato vnitřní odpoutanost, která přijímá  nečekanou vůli Boží a dozrává v ní, nás oslovuje, pomáhá nám a volá nás k následování.

   Při pohledu na sv.Josefa se nám ozřejmí ještě jedna věc.  Ve chvíli Kristova narození vidíme  totiž jeho zásluhou celé dosavadní dějiny světa. Josef, Davidův potomek, má odejít do města královského, do Betléma, kvůli sčítání lidu. V Betlémě jsou jakoby přítomny dějiny Davidova království, jeho naděje i pády, ale i očekávání celého Izraele. Ale to, že nyní s Betlémem vstupují do Ježíšova narození dějiny království je dáno tím, že se zde prosadila jiná moc - Řím, přebírající dědictví po Babylónu. Je zvláštní, že zatímco Řím Izrael takřka pošlape a jeho nadvláda triumfuje, ve skutečnosti tím jen plní předpovědi a nevědomky slouží vůli Boží. Právě v Izraeli se kvůli římské daňové politice při sčítání lidu zvedl odpor, zejména u zélótů. Ale u Josefa je tomu zcela jinak. U něj nevidíme nic z otřesů, vnášejících do dějin Izraele neklid, což nakonec povede až ke zničení Jeruzaléma a rozprášení židovského národa. Josef se nebrání. Už předem žije ze slov, jimiž chce Ježíš vybudovat nový předěl v dějinách lidstva:´Dávejte tedy co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu´. Žije z oné střízlivé věcnosti, která dokáže zaujmout ke státu věcný postoj; nedává mu, co je Boží, ale neodpírá mu, co mu náleží. Je realista, neboť je hluboce  zakotven ve víře, a tak vidí i věci tohoto světa v pravém světle. V Josefově prostotě, střízlivosti a víře pociťujeme ten pravý prostor, ve kterém mohl Ježíš růst a kráčet vstříc svému povolání a poslání.“ píše kardinál Ratzinger.

   Třeba si sv. Josefa nyní vyberete za průvodce postní dobou. Prosme ho o jeho stálou přímluvu za naše rodiny, za náš národ i za celý svět, otřásající se v krvavých nepokojích.

   Moc Vás zdravím

Sestra Pavla