Dopis nemocným - březen 2014

Dopis nemocným - březen 2014.

Drazí nemocní!

Pro tuto postní dobu mám pro Vás myšlenky a úvahy švédského karmelitána P.Wilfrida Stinissena z jeho knížky „I dnes je den Boží“:

„Příčinou chaosu ve světě válek a bezohledného vykořisťování je skutečnost, že člověk ztratil kontakt se svým středobodem, jímž je Bůh. Většina lidí žije mimo svou skutečnou podstatu, a proto je na světě i v našem srdci tolik konfliktů. Člověk je plný paradoxů. Na jedné straně chce Boží lásku, ale na druhé straně se jí neustále uzavírá. Touží být soběstačný a chce si svůj život určovat sám. Závislost je však podstatou stvořené bytosti, tak jako je i součástí podstaty Boží. Slávou lásky je neustále se navzájem obdarovávat a přijímat. K tomu jsme byli stvořeni. Kdo svou závislost na Bohu a ostatních lidech nepřijme, zmrzačí sám sebe. Jsou jedinci, kteří nikdy nikomu nedovolí, aby jim posloužil a aby museli být komukoli zavázáni vděčností. Jsou velmi nešťastní. Bránit se závislosti je totéž, jako zdráhat se žít. Bůh touží se nám darovat, ale ví, že ho můžeme přijmout teprve tehdy, až se otevřeme a přijmeme svou závislost na něm. Protože bez ní nedostaneme to, co tolik potřebujeme - lásku. Jen ten, kdo si plně uvědomuje, že nežije sám pro sebe, je svobodný: miluje a je milován! I pravá modlitba vyvěrá právě z lidské nemohoucnosti a naprosté závislosti na Bohu. Pán nás občas odkazuje na naše ubohé možnosti, abychom pochopili, jak málo jsme bez něho. Tím nás chrání před pokušením pýchy. Obracíme-li se k němu, poznáme sami sebe, své hříchy i zrady.

Celá křesťanská tradice ukazuje, že teprve pozvedneme-li zrak ke kříži, můžeme i my zakusit něco z Boží slávy. Křesťan smí věřit, že žádné utrpení na světě není bezcenné. Utrpení, jemuž byl Ježíš pro nás vystaven, nebylo zbytečné, přestože bylo vlastně důsledkem lidského zla. Je největším zjevením Boží lásky. Bez utrpení a bolesti bychom se nikdy nenaučili chápat, kdo je Bůh. Utrpení dojde svého konečného vysvětlení, je-li přijímáno s láskou. A ta zase dosahuje své nejvyšší intezity právě tehdy, je-li dosvědčována utrpením. Na kříži nám zjevuje Bůh svou lásku k nám, zde pochopíme, že nás miluje a v kříži se k němu můžeme přiblížit. Není lásky bez oběti, láska je neustálou obětí. Místo, na němž byl vyvýšen kříž, je středem vesmíru. Kříž odhaluje smysl celého stvoření. Při pohledu na kříž začínáme tušit, kým je Bůh a k čemu byl stvořen člověk - aby se stal láskou, která se ničeho nebojí a důvěřuje. Kdo jen křečovitě lpí na tom, co má a co je, kdo tvrdě hájí svá práva a čerpá sílu na úkor ostatních, ten nic nepochopí z Boží lásky, která je tajemstvím naprostého odevzdání se. Kdo se vzdá všeho a stane se malým, ten bude zakoušet Boha!“

Moc Vás zdravím

sestra Pavla