Dopis nemocným - březen 2015

Dopis nemocným - březen 2015

Drazí nemocní!

Březnový národní úmysl Apoštolátu modlitby zní: Za sílu k odpuštění pro každého, kdo v srdci uchovává nenávist. Tento půst prožíváme přímo v apokalyptické době: uprostřed různých válek, bojů, hladomoru, přírodních katastrof, pronásledování a vraždění nevinných lidí. Právě  odpuštění i těch nejtěžších vin může být jedinou cestou k zastavení ničivé nenávisti. To nám dokazuje Pán Ježíš na kříži, ale - jsme toho schopni i my?

Moji drazí, málokdo se v životě nesetká s těžkým ublížením. A i když s pomocí Boží necítíme nenávist, dokázali jsme odpustit? Tak odpustit, jak to po nás žádá Pán, který nám odpouští stále znovu? Je to těžké a chce to i delší čas. Mnohdy ale je ublížení tak těžké, že po prvním šoku a velké bolesti se vloudí do srdce i nenávist. Co s tím? Jako křesťané víme, že máme odpouštět i nepříteli, musíme si tedy nechat vše líbit a strpět? Anselm Grün v knize Andělé pro život píše, že anděl odpuštění, který  nás vede a radí nám,  nás nechce ještě více ponížit a utvrdit v naší bezbrannosti, ale chce nás osvobodit z moci člověka, který nám tolik ublížil. Abychom byli schopni odpustit, nesmíme se v ráně rýpat, tím bychom si sami ještě více ublížili. Můžeme plakat, ale zároveň vzbuďme v sobě i vztek na původce této bolesti. Ano, právě vztek je síla, která nám pomůže se od všeho distancovat a umožní nám druhého ze svého nitra přímo vyplivnout, vyhodit. Teprve potom, až se nám to podaří, uvědomíme si, že vlastně je to pouze člověk, stejně jako my. Nešťastný, zoufalý, plný všelijakých komplexů. Aby se jich  zbavil, ubližoval druhým. Až budeme schopni takto o všem uvažovat, nikdy už tento člověk nebude mít nad námi žádnou moc a budeme schopni mu odpustit. Vše se zklidní, nenávist zmizí, budeme se cítit volní a plní soucitu jak s těmi, co to ještě nedokázali, tak i s těmi, co ublížili. To nás zpětně povede k tomu, abychom si víc všímali lidi kolem nás a nebyli lhostejní vůči svému okolí, jak nás vyzývá sv.Otec František. Říká: „Lhostejnost vůči Bohu i bližnímu je také pro nás křesťany skutečným pokušením. Proto potřebujeme v každé postní době slyšet volání proroků, kteří pozvedají svůj hlas a probouzejí nás. Bůh není vůči světu lhostejný, naopak, miluje ho natolik,  že za spásu každého člověka dal svého Syna. Vtělením, pozemským životem, smrtí a zmrtvýchvstáním Božího Syna se definitivně otevírá brána mezi Bohem a člověkem, mezi nebem a zemí.“

Proto se opravdu vroucně modleme na tento úmysl, aby aspoň v našich rodinách, v našem okolí vládlo vzájemné odpuštění bez jakékoli nenávisti. Berme to jako jeden z úkolů pro tuto postní dobu, a tak snad přece jen pomůžeme vymodlit světu pokoj a mír.

Moc Vás zdraví

Sestra Pavla