Dopis nemocným - červen 2007

Drazí nemocní!

Nevím,  zda vůbec posloucháte či sledujete zprávy v televizi. Mně bylo jednou řečeno, že je to přímo povinnost, nemá-li být člověk považován za neandrtálce. Sice jsem se usmála, ale budiž; snažila jsem se zprávy sledovat. Ovšem v poslední době si stále častěji říkám, že raději budu tím neandrtálcem než se na to dívat. Jímá mě totiž hrůza, děsí mě to. Existuje vůbec ještě pravda, čest, dané slovo, slib, zodpovědnost, právo (i na soukromí) nebo jsou to už jen pojmy? Dá se ještě někomu věřit? Já vím - nic nového pod sluncem, bylo tomu tak vždycky. Dokonce i sv. Ignáci podkládali slova, která nikdy neřekl a úmysly, které mu ani ve snu nena-padly. Proto také ve svých slavných exerciciích má na dvou místech důležitou poznámku: „ ... každý dobrý křesťan  musí být ochotnější  vykládat výrok bližního v dobrém než ve špatném smyslu: a nemůže-li ho dobře vyložit, ať si zjistí, jak tomu výroku druhý rozumí, a rozumí-li mu špatně, tak ať ho s láskou opraví a nestačí-li to, ať hledá všechny vhodné prostředky, aby se druhý, když tomu dobře porozumí, zachránil.“ Bohužel, jak málo se tím řídíme, že?

Známý franc. básník Charles Baudelaire, který zemřel r. 1867, jednou napsal: „Existuje ještě jeden omyl, který  silně vešel do módy a před kterým se chráním jako před peklem. Mluvím o myšlence pokroku. Tento temný maják, tato moderní lucerna vrhá temnotu na všechno poznání. Mizí svoboda, žádný trest už neexistuje... Tato groteskní idea, která rozkvetla v moderní zahradě hejskovské domýšlivosti, zbavila každého jeho povinnosti, každou duši zpros-tila její zodpovědnosti, vůli uvolnila ze všech svazků, které jí ukládala láska ke všemu krásnému..“   Nu a víc než o sto let později se mnohem jasněji  vyjádřil  předešlý generál jezuitů P.Pedro Arrupe, SJ. Když píše o technické a technokratické kultuře mimo jiné říká: „Posláním křesťanství dnes je pomoci překonat nebezpečí moderního člověka tím, že se samo stane duší technického světa. Kultura bez duše je nelidskou a protilidskou; nepozvedá člověka, ný-brž jej ničí. To je to nebezpečí,  kterému jde moderní  technická kultura vstříc. Už se chystá k tomu, že jednoho dne zničí nejen lidstvo, nýbrž i každou formu života na této naší planetě. Ale je ochotna uvolnit ze sebe  ještě hroznější a mohutnější síly, které zničí duševní hodnoty, svobodu člověka, hodnoty rozumu, morální a náboženské. Posláním křesťanství proto je vzepřít se těmto ničivým silám, zabránit jejich postupu, vlít do organismu technického světa duševní čerstvé a živé síly, aby ´homo technicus´ v technice svou duši neztratil, nýbrž ji znovu nalezl.“ - Co k tomu dodat? - Svět by se dal do pořádku, kdyby se evangelium bralo vážně! Kdyby aspoň ti, „kdo Boží slovo slyší, je zachovávali.“ - Začněme tedy u sebe, doma, v naší farnosti. Buďme opravdovými  křesťany. A Duch Svatý ať nás stále vede!

Moc Vás zdravím.

Sestra Pavla