Dopis nemocným - červen 2010

Dopis nemocným - červen 2010.

Drazí nemocní!

Tento měsíc bych si přála, abyste všechny své bolesti a strasti obětovali za děti a za naši mládež. Od těch dosud nenarozených, novorozeňátek, prvňáčků, kteří si přinesou svá první vysvědčení, až po ty větší, které dělaly přijímací zkoušky na gymnázium, už maturovaly nebo dokonce promovaly. Právě tyto události se odehrávají v červnu, stejně jako svěcení nových kněží a jáhnů; proto by to mělo být v našich modlitbách prvořadé. Také už končí rok modliteb za kněze, nekončí ovšem modlitby za ně. Ty trvají stále! Několikrát mi přitom napadlo, že mnoha mým známým s více dětmi, kteří se věrně za kněze modlí, ani ve snu nenapadlo prosit Pána, aby si povolal ke své službě aspoň jedno jejich. Zajímavé, že? Možná, že je to něco obdobného jako někdy u duchovních osob, které služba Bohu zaměstnává tak, že pro Něj už jim nezbývá čas. Vše dělají pro Něj, ale bez Něho, mluví o Něm, ale ne s Ním. A právě proto je tolik zapotřebí našich proseb a modliteb, abychom nezapomínali, jak je nesmírně důležité stále prožívat společenství s Bohem a plně si uvědomovat jeho přítomnost. Nejen pro nás, ale zvláště pro ty mladé, na které číhá na každém rohu tolik nebezpečí. Nedávno mně velice oslovila Křížová cesta belgického kněze a vychovatele Guy Gilberta, ze které Vám nabízím aspoň několik úryvků. A pamatujte: Pán čeká na naše úpěnlivé prosby.

„Modleme se za ty, kteří, vědomí si své hrozné nemoci, vědí, že čas jejich života je velmi omezený. Modleme se zvláště za mladé, kteří onemocněli AIDS. Není nic horšího než tato nevyhnutelná smrt, když se člověk ve dvaceti intimně spojí se svou milovanou bytostí a dozví se, že tento nádherný prožitek způsobil neodvratný konec jednoho života ... Modleme se za všechny ukřižované matky, skloněné nad postelí svých dětí, zmrzačených, nemocných a postižených. Modleme se za matky vyděšené k smrti všemi drogami, které činí z jejich dětí pouhé přízraky ... Modleme se, abychom nikdy neřekli svému manželovi, manželce nebo dítěti:´Ty se už nezměníš´. Takto bychom mohli zabít milovanou bytost. Lidé světla, kterých se nám tak tragicky nedostává, jsou především lidé milosrdenství ... Modleme se, aby nás Kristus naučil odpouštět ´sedmdesát sedmkrát´, jak nám to říká v evangeliu. Tedy neustále ... Tolik lidí je přibito na postelích v nemocnicích! Myslím zvlášť také na všechny mladé lidi, kteří se v sobotu večer po diskotéce svíjí někde u stromu následkem přílišného množství alkoholu nebo drog. Myslím také na ty, kteří byli zraněni láskou, na rozvedené nebo odloučené. Nejstrašnější hřeby jsou ty, které probodávají naše srdce ... Modleme se a prosme každý den o milost dobře prožívat svých 24 hodin. My všichni jsme na zemi přece povoláni k tomu, abychom svědčili o Boží lásce!“

Moc Vás zdravím

Sestra Pavla.