Dopis nemocným - červen 2011
Na životní cestě potřebujeme všichni pomoc a útěchu. Život není lehký. Existuje jen málo věcí, na nichž se shodneme tak jako právě na této. Žít je někdy hodně těžké.
Dopis nemocným - červen 2011
Drazí nemocní!
Znovu se vracím ke knížce Wilfrida Stinissena ´I dnes je den Boží´. Jistě mi dáte za pravdu, že jeho úvahy o Duchu svatém nám mohou hodně pomoci. Tak se spolu nad nimi zamysleme:
„A já budu prosit Otce, slibuje Ježíš, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy, (Jan 14,16). Sv. Jan užívá řeckého výrazu Paraklétos, což znamená Pomocník i Utěšitel. Duch svatý nám chce pomáhat a utěšovat nás. Na životní cestě potřebujeme všichni pomoc a útěchu. Život není lehký. Existuje jen málo věcí, na nichž se shodneme tak jako právě na této. Žít je někdy hodně těžké. Ježíš ví z vlastní zkušenosti, že člověk na zemi nedokáže žít bez utěšitele. Být přibit na kříži, opuštěn Bohem i lidmi je děsivé a nelidské. My svou křížovou cestu bez útěchy nezvládneme. Bůh sice chce, abychom si navzájem pomáhali a těšili se, ale dobře víme, že životní těžkosti pramení často právě z toho, že se naopak více zraňujeme a zrazujeme. Naše vzájemná pomoc bývá často nedostatečná. Ježíš nám však slíbil Přímluvce. V podstatě jsme ho přijali už ve křtu. Od okamžiku našeho křtu se na nás Duch svatý vylévá jako živá voda. Ten pramen nikdy nevyschne. Nezapomněli jsme z něj ale pít? Když se mu budeme v každodenní modlitbě otvírat a stále více ho přijímat, náš život se promění. A v tom okamžiku, kde je nový život, který v sobě od křtu nosíme, potvrzen, začne tryskat ven. Pečeť Ducha svatého nám dodává odvahy.... Naplní-li nás Duch svatý, umožňuje nám natrvalo se zabydlet v Božím životě. Náš dosavadní malý a těsný domov mění v nekonečný Boží prostor. Nezapomínejme na svou důstojnost, vdechujme toto bohatství z plných plic a nechme je proudit ze svého nitra na všechno a na všechny, s nimiž se setkáváme… Díky Duchu svatému jsme Ježíšovými vrstevníky, Duch je dárcem života, oživuje všechna Ježíšova slova a činy. Díky němu jsme v bezprostředním kontaktu se vším, co Pán řekl a vykonal. Jaká je to útěcha pro nás, kteří si myslíme, že jsme se narodili ve špatné době a na špatné planetě! Žádné období nepostrádá světlo, protože Duch bdí nad Pánovou neustálou přítomností. Ježíš prošel tou nejhlubší bezútěšností právě proto, aby nám nikdy nechyběla útěcha. Jistě jsme už každý na sobě zakusili, že čím více čteme evangelium, tím více si uvědomujeme svou ubohost. A teď nám Duch pomáhá nejvíce. Nedává nám v první řadě více síly, ale spíše nás učí tuto naši bídu přijímat. V poznání, že naše schopnosti jsou nedostatečné, se skrývá nepopsatelná radost. Toužíme-li poznat, zda už chápeme něco z poselství evangelia, postačí se podívat, jak reagujeme na poznání vlastní ubohosti. Nalézáme hluboký pokoj a radost, když si uvědomíme, že potřebujeme pomoc druhých, nebo nás to ubíjí a deptá? - Duch svatý nám pomáhá pochopit, že právě i bezradnost je naším bohatstvím. Bůh nedokáže odmítnout člověka, který ví o své bídě a vztahuje k němu své ruce… Z tohoto způsobu Božího jednání pramení vlastně křesťanská radost: v bezmoci je moc, ve smrti život, v utrpení radost.
Křesťan nemarní svůj život v planém očekávání, že pravá radost nastane teprve ve chvíli, kdy pomine utrpení. Přijme-li utrpení, objeví na jeho dně cennou zkušenost, že tam pramení pokojná radost: celá naše existence spočívá v rukou Božích. Takže - cesta k radosti není únikem od všech těžkostí. Radost je v našem nitru a to je přece neustále na dosah - i v nejtěžších chvílích.“
Moc Vás zdravím a přeji hodně radosti
Sestra Pavla.
