Dopis nemocným - červen 2013

Dopis nemocným - červen 2013

Drazí nemocní!

Jak víme, všeobecný úmysl Apoštolátu modlitby na tento měsíc zní: ´Aby mezi národy převládla kultura dialogu, naslouchání a vzájemné úcty´. Myslím, že tu bychom mohli přidat jako dodatek prosbu, aby se to dělo i v našem národě. Neboť právě tento požadavek, tak důležitý pro dobré vzájemné soužití, jakoby z lidské společnosti naprosto vymizel. Známe to všichni. Dialog musí ustoupit nekončícímu monologu, neboť samolibý řečník naslouchá rád sám sobě a pro druhé má jen ostrou kritiku, či pohrdání. Dá se to zlepšit? Určitě, ale musíme začít především sami u sebe. Ten, kdo věří, neprosí jen, aby Bůh zasáhl, ale sám udělá vše, k čemu mu Bůh dává sílu. A jak, to by nám mohl doporučit P. Gaston Courtois, jehož knížku Důvěrně s Ježíšem jistě mnozí znáte. Ve své sbírce Duchovní život píše i o Dobré náladě; to je o pěstování vnitřní, hluboké radosti, kterou dobrá nálada zevně ukazuje. Radí nám toto:

„Proč si máme v duši uchovat dobrou náladu? Jsme ji povinni Bohu, sobě  i druhým!  Náš Pán přece přišel na zem zvěstovat radost. Sám byl nositelem radosti. Radost je známkou důvěry, kterou k Bohu máme, protože On zná naše poslání lépe než my a ví, co musíme udělat, abychom je splnili. Křesťan, který chce rozjasnit ducha a zahřát srdce, by měl být jako sluneční paprsek, vždy v dobré náladě. Tím přitahuje sympatie, budí důvěru a usnadňuje přátelské vztahy i s těmi, kteří mají opačné názory. Nikdo není tak šťasten, jako pravý křesťan říká Pascal. Asi to na nás není vidět, neboť Bernanos se ptá: ´Kde skrýváte svou radost? Když vás člověk vidí, nevěřil by, že vám a jedině vám byla slíbena radost Páně! ´ Chcete vědět jak si udržet ve své duši dobrou náladu? Je to dar a milost! Modlitba nás nedispenzuje od osobního úsilí. Musíme být odhodláni nikdy se nedat zaplavit skličujícími dojmy! Oslabené zdraví má vskutku vliv na povahu, proto se snažme odhánět černé myšlenky. Když myslíme na svá trápení a stále je přemíláme, jen si vše zhoršujeme. Výbornou taktikou je ihned zahnat každý pesimismus jasným optimismem. Pěstění dobré nálady nic neodporuje více než postoj kritiky, reptání a nářku. Kritizujeme-li věci a události, stáváme se prvními oběťmi své kritiky. Tím, že reptáme, zbavujeme se odvahy, potřebné k překonání překážek. Když naříkáme, vzniká dojem, že vše je špatné a vytváříme tak nepříznivé ovzduší. Nesmíme od života čekat více, než může dát, ale snažme se činit jej krásným a plodným. Mínění lidí nic nemění na naší hodnotě, zvládejme tedy nepříjemné situace tím, že na ně hledíme z vyššího hlediska. Berme vše z dobré stránky a pamatujme, že nic neodzbrojí zlobu tak, jako úsměvná pokora. V prostém úsměvu se často skrývá heroismus a v duši má zářit slunce. A protože zdrojem těchto milostí je Bůh, denně volejme: Pane, dej, ať v mé duši stále roste Tvá radost!“

Moc Vás zdraví

Sestra Pavla