Dopis nemocným - červen 2014

Za Evropu, aby díky svědectví věřících opět nalezla své křesťanské kořeny.
Dopis nemocným - červen 2014
Drazí nemocní!
V měsíci červnu dva poslední úmysly Apoštolátu modlitby na sebe navazují. Misijní zní: „Za Evropu, aby díky svědectví věřících opět nalezla své křesťanské kořeny“; a naši biskupové prosí zase o modlitbu, „Aby všichni lidé zodpovědně přistupovali ke svému životu i práci“. Jde tu v podstatě o totéž: abychom se vrátili k víře svých předků a snažili se žít podle Božího řádu, který je pevně zakotven jak ve vesmíru, tak v duši každého člověka. Žijeme v 21. století, jsme pány světa a přece - bez Boha a jeho přikázání lásky je člověk stále jen otrokem sama sebe.
Nedávno jsme slavili svátek sv. Jana Nepomuckého. Jeden ze spisů pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna jakoby pocházel z naší doby. Zde je výňatek: „Hle, společnost hříšníků, kteří číhají na cestě spravedlivých. Hříšník hříšníkem nepohrdne, právě naopak, zloděj se rád spolčuje s lupičem a zrádce se zrádcem. I zlí lidé mají své oblíbence, takže se vzájemně milují, ale nepřátelsky napadají ty, kteří nechtějí výt s vlky, ale chtějí bečet s ovcemi. Dobrým ovcím divocí vlci nepřejí a staví proti nim svůj opačný způsob života. I lidé bývají vlky, krutostí je dokonce předčí a lstí strojí úklady duši i tělu. Jako nezůstane beránek mezi vlky nedotčený, ani spravedlivý není jistý mezi hříšníky.“ Nic nového pod sluncem, že?
A když letos v postní době P. Raniero Cantalamessa mluvil o zradě Jidášově, řekl, že nejspíš byl lačný peněz. „Šlo tu o boj s ďáblem. A čím nejjistěji získá ďábel člověka? Jedině penězi! Lidé jsou chtiví peněz. Pro ně nejčastěji zradí. Ale nejde tu jen o podvody, korupce, mafii, tunelování; sem patří i obrovské platy, velké odměny a důchody na jedné straně, a ubohé mzdy, vykořisťování, lichva, prostituce na straně druhé. Ale jsou i jiné zrady. Lidé chtěli být nezávislí na Bohu a stali se vězni nenávisti a smrti. Tak se ocitli v situaci, kdy v nich nemůže přebývat Boží láska a jeho pokoj! Aby se k nim dostala, stává se Boží Syn člověkem.“
Právě o tomto Božím pokoji se zmiňuje i prof. Weis, když v Katolickém týdeníku píše o Janu XXIII., jako o tvůrci pokoje. Podle sv. Řehoře z Nyssy je duch pokoje vzácným ovocem křesťanského náboženství. Sv. Pavel říká, že Bůh má v pokoji takové zalíbení, že sám sebe nazývá Bohem pokoje. Tedy tam, kde je duch pokoje doma, je doma i Bůh se svými milostmi a požehnáním. Benedikt XVI. jednou řekl, že: „Láska - caritas - je mimořádná síla, která lidi podněcuje, aby se odvážně a velkodušně zasazovali o spravedlnost a pokoj. Je to síla, která má svůj původ v Bohu, věčné Lásce a v absolutní Pravdě.“
A papež František někde varoval před zesvětštěním. „Zesvětštění to je pýcha, peníze a moc! Modla dnešní doby! Evangelium je však poselství Boží spásy pro lidstvo a spásu potřebuje každý z nás. Sami se ze zla nedostaneme. Držme se proto pevně evangelia!“
Moc Vás zdravím
Sestra Pavla