Dopis nemocným - červen 2016
Snad každý věřící člověk zakusil někdy v životě chvíle, kdy mu modlitba zcela samovolně a radostně tryskala ze srdce a zapalovala ho přemírou síly a jiskřivého světla.
Dopis nemocným - červen 2016
Drazí nemocní!
Když jsem nedávno probírala staré samizdatové písemnosti, našla jsem tam sešit o významu modlitby. Všichni víme, že úpadek modlitby je úpadkem duchovního života jednotlivce i celé společnosti. A utápět se v činnosti na úkor modlitby také nijak nepřispívá k budování Božího království. Zde nám neznámý autor předkládá i úvahy svatých o modlitbě. Píše:
„Snad každý věřící člověk zakusil někdy v životě chvíle, kdy mu modlitba zcela samovolně a radostně tryskala ze srdce a zapalovala ho přemírou síly a jiskřivého světla. Ale pak může přijít období veliké nechuti k modlitbě. Buď proto, že jsme s ní nikdy poctivě nezačali, nebo jen proto, že jsme uspěchaní, unavení, nebo i líní. Výzva Pána Ježíše je jasná: Neustále se modlete a neochabujte! A co nám říkají někteří svatí?
Sv. Augustin říká: „Tvá modlitba je rozmluva s Bohem, Bůh k tobě mluví, naslouchej mu!“ Ale jak? Jistě si nebudeme nad lidským pokolením zoufat proto, že téměř každý je při modlitbě více či méně roztržitý, že? Tím pokorněji budeme prosit milosrdného Boha: Potěš duši svého služebníka, neboť k tobě pozvedám svou duši. A jak jsem ji pozvedl? Tak, jak jsem mohl, podle svých sil, které jsi mi dal. Je to nemoc, že jsem tak roztěkaný. Uzdrav mě, pak budu stát, upevni mě, pak obstojím!
Sv. Gertruda říká: „Velikou sílu má modlitba, modlí-li se člověk tak, jak nejlépe může. Zhořklé srdce činí sladkým, smutné veselým, chudé bohatým, pošetilé moudrým, sklíčené smělým. A slabé silným, slepé vidoucím, chladné planoucím; velikého Boha vtahuje do malého srdce, hladovou duši povznáší vzhůru k Bohu, zdroji života a spojuje dva milující: Boha a duši!“
Sv. Jan Klimakos: „Modlitba je svou podstatou spojením, sjednocením s velkým Bohem; s jeho silou udržující svět, smířením s Bohem, matkou s dítětem, slzami pokání za hříchy, ochrannou zdí před pokušením a úzkostmi, dílem andělů, pokrmem nebeských sil, radostí budoucnosti a zásahem do nekonečna, pramenem ctnosti, nezadržitelnou poutí ve světle, předtuchou slávy!“
Nu a Karl Rahner, SJ, na konci své úvahy o modlitbě před spaním říká: „Není divu, že křesťan pociťuje, že spánek má být uveden večerní modlitbou. Modlitba, podle situace modlícího se, je pak uvědomělým, očisťujícím a smírným rozloučením se dnem a jeho starostmi, ale i důvěrným odevzdáním se onomu tichému tajemství, které nás stále obklopuje svou láskou! Dobrá modlitba bude vždy vyslyšena; ne vždy tak, jak my si to přejeme, ale vždy tak, jak je to k naší spáse. Spolehněme se jen na Boha a naprosto mu důvěřujme! A nezapomeňme prosit i o milost slz, je to dar moci plakat nad bolestí, nad radostí, plakat proto, že se nám dostalo tolik milostí.“
Moc Vás zdravím
Sestra Pavla
