Dopis nemocným - červenec 2013

Dopis nemocným - červenec 2013

Drazí nemocní!

Úmysl našich biskupů v Apoštolátu modlitby pro tento měsíc zní: „Aby se náš národ víře svých otců nezpronevěřil.“ Ale co tvořilo jeden ze základních kamenů jejich víry? Bylo to slavení svátečního dne, jak nám to přikazuje Bůh ve svém Desateru. A dnes? U sousedů slyšíme vysavač nebo pračku, na zahradě se od časného rána ozývá ostrý zvuk sekačky nebo ruční pily. Ve všední dny se pracuje od nevidím do nevidím, proto se tyto práce dělají v neděli. Na nic už nezbývá čas, spěch se stal metlou dnešního života. Ale zkušenost radí: je dobré občas na chvíli práci přerušit, už kvůli životu! Tato doba je opravdu zralá pro znovuobjevení důležitosti neděle - oné ´Svátosti v čase, slasti pro duši a radosti pro tělo´ jak ji jednou někdo nazval. Proto nám ji také Bůh daroval!

Německý teolog Wolfgang Dietrich napsal krásnou knížečku ´Daruj své duši neděli´, kde radí, jak neděli slavit a objevovat její nesmírnou důležitost. Ti, kterým se to podaří, poznají tak svůj největší úspěch, nesmírné rozšíření horizontu svého života. Velice důležitou praxí neděle je ticho. Pokud možno, měla by být návratem do ticha. Známe to, hluk nás obklopuje, sotva vyjdeme na ulici. Stále větší hluk ničivě působí jak na tělo, tak i na duši. Je to velká škoda, že kostely nemohou být stále otevřené. Jistě by se tam i mimo mši mnozí rádi zastavili; i kdyby to bylo třeba jen pro ten klid a to vznešené ticho, které působí na duši jako balzám.

K neděli patří také odpočinek. Je s ní spřízněný, v pohodě; má dech. A nabírat dech to je jako bychom šli s nádobou k vzácnému prameni s čistou vodou. Odpočinek nezná spěch, a to je veliké dobro! Nedá se koupit, ale může se promarnit. I květ musí mít svůj odpočinek, aby mohl kvést, jinak se mu nedaří. A spisovatelovo Nedělní Credo ve zkratce zní takto:

„Věřím, že neděle je darem pokoje od Boha. Bůh přece sedmý den svého stvořitelského týdne odpočíval. Totéž platí i pro nás! Věřím, že neděle je dnem zmrtvýchvstání a vyzařuje z ní síla, která nás vždy opět napřímí. I ti nejslabší, nešťastní, mladí stejně jako staří budou posilněni. Neděle je prvním dnem, její světlo svítí novému týdnu. Věřím, že neděle je dnem Ducha, který vše oživuje. Chce v nás rozdmýchat oheň tak, jak tomu bylo o Letnicích. Probudit v nás cit a ochotu k rozhovoru a hrám, k fantazii a radosti, k bdělému pozorování a naslouchání. Ať se rádi díváme jak do tváří svých bližních, tak i na krásu přírody a poznáváme v nich stopy jejich života. Ať vnímáme pravdu o míru, spravedlnosti, nenásilnosti a budoucnosti světa. Ať nás to naplní přátelstvím k zemi, která nás nosí. Až země a všichni na ni budou moci svobodně vydechnout, začne konečně pravá neděle. Buďme nedělní lidé! Takoví, z nichž září úsměv a láska, kteří kolem sebe šíří světlo Toho, jenž o sobě řekl: Já jsem Světlo světa!“

Moc Vás zdravím

Sestra Pavla