Dopis nemocným - červenec 2014

Dopis nemocným - červenec 2014

Drazí nemocní!

Už zase tu je doba prázdnin a dovolených. Naši drazí se těší na osvěžení u vody nebo na cestování a hledání něčeho nového. Dnešní život je přímo hektický a tak jim to rádi přejeme. Přiznejme si však,  že se o ně i trochu bojíme. Zvláště o ty  mladé, kteří poprvé vyrazí sami. Mládí tolik touží po kráse, po lásce, po poznávání stále nového. Proto se bojíme, aby se tam někde neztratili v nějakém pozlátku, aby nezapomněli na svou duši, pokud si ji uvědomují.  I ona přece potřebuje čistý vzduch, osvěžení, mnohdy dokonce probuzení a nalezení své životní cesty. Ale od sv. Jana víme, že strach nemá v lásce místo, tak je raději provázejme jen svými modlitbami a pevnou vírou, že Pán je miluje víc než my sami a nikdy je neopustí. Třeba právě v okouzlení nad krásami přírody kolem sebe je napadne stejná otázka, jakou vyslovil, mně   neznámý), autor:

 „Člověk se ptá Boha ...  Můj Bože, jestliže jsi - a celý vesmír kolem na mě volá o Tvojí existenci; můj Bože, jestliže jsi, můj Bože, mám-li duši - a samo mé tělo mi říká, že je v něm i cosi jiného, že je samo jen částí svého já, částí cennou, která mě spojuje s tím, co bylo již stvořeno, ale že je ve mně ještě cosi jiného, co bych nazval, co na tom záleží, duchem, duší  či myšlením, co mi dovoluje překračovat hranice prostoru, unikat přítomnému okamžiku tím, že přesahuji čas, nebo připravuji budoucnost. Můj Bože, jestliže jsi, můj Bože, mám-li duši - necháš ji vzdálenou a opuštěnou?“ A k tomu patří odpověď sv. Augustína: „Stvořil jsi nás pro sebe a naše srdce je nepokojné, dokud nespočine v Tobě!“ Víc tedy důvěřujme - Bohu i jim!

Sv. Jan Pavel II. jednou mluvil o vzájemné důvěře, která je nutná pro cestu k víře: „Žijeme v době, ve které se Boží tvář zatemnila a pro mnoho lidí se stala nepoznatelnou. Tu se křesťané nesmí spokojit s tím, že budou nad nepřítomností Boha nebo nad tím, že na něho lidé zapomněli, pouze lomit rukama. Musí znovu připravovat Bohu cestu především  svým vlastním, osobním obrácením, jak nás vybízí prorok Izaiáš: ´Chystejte cestu, odstraňte mému lidu překážky z cesty.´ Proto i já vám říkám: „Odstraňte překážky, které se kladou víře v Boha v těchto dnech! Vytvářejte novou vzájemnou důvěru.  Kde nepanuje vzájemná důvěra, kterou se řídí život, tam se nejen ztěžují vztahy mezi jednotlivými lidmi, ale tam se ztrácí i veškerá důvěra v člověka, v jeho uschopnění pro pravdu a dobro. Postupně se vytrácí průzračnost světa, která je postavena na pravdě a důvěře. Svět zastíněný nedůvěrou si nejen zavírá cesty vedoucí k Bohu, ale zároveň ochromuje i cestu víry!“

Těm stále ještě bázlivým, píše sv. Tomáš More z vězení: „ Nemůže se stát nic, co Bůh nechce. Ale cokoli On chce, i když se to zdá sebehorší, je ve skutečnosti to nejlepší!“

S důvěrou ve stálou Boží pomoc Vás zdraví                                                      Sestra  Pavla