Dopis nemocným - duben 2007

Drazí nemocní!

Známý apologeta Josh McDowell prý řekl, že existuje více důkazů o tom, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých, nežli o tom, že Julius Cesar kdysi žil. Jisté je, že biblická víra  nespočívá na zbožném přání, nýbrž na faktech. Bůh nemá žádný důvod dokazovat, zda existuje či ne. Každému člověku dal schopnost natolik myslet, aby mohl v přírodě poznat jeho úžasné plánování. Existuje-li takový plán, musí existovat i plánovač. Bible nám říká, že Bůh projevil svou lás ku k nám tím, že Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy mnohem dřív, než jsme se o Něho vůbec začali zajímat. Skutečnost, že Pán Ježíš přišel na svět, aby vzal na sebe trest za naše hříchy, není tedy nějaká naše zásluha, nýbrž jedině veliká láska Boží k nám. Tuto svou lásku nabízí každému člověku. Chce nám dát věčný život, život s Bohem, který nikdy nekončí. Jedinou podmínkou z naší strany je: pevně věřit v Pána Ježíše, stále víc Ho poznávat a následovat  Ho. K tomu nám pomůže jen vytrvalá modlitba, třeba podle kardinála Anastasia Ballestrera:

„Pane, odsoudili jsme Tě k smrti. Události Tvého utrpení pronikají do naší duše. Cítíme se zapleteni do těch podlostí, kterými Tě obklopili, do zrady těch, co Tě opustili i těch, co Tě odsoudili ... Chtěli bychom, aby naše srdce bylo schopno soucitu a bdělostí, aby naše mysl byla schopna víry a naděje, aby náš život nebyl urážkou Tvé smrti, ale důkazem, že jsi nezemřel zbytečně ... Tvá smrt, Ježíši Kriste, nám říká: tak tě Bůh miloval! Tvá smrt nám říká: všichni jste bratři ... Tvá smrt nás shromažďuje, sjednocuje a Tvá krev nás spojuje ve svatém přijímání. Kéž nás Tvá láska očišťuje a činí nás velkodušnými a opravdovými. Především opravdovými, abychom - mluvíme-li o lásce, o jednotě, o lidskosti - byli křesťany, kteří předávají dále to, co získali od Tebe. Křesťany, kteří rozmnožují ve svém okolí to, co jim darovala Tvá krev: Otcovu lásku ... Náš život, jako život emauzských učedníků, je cestou. Je poutí, plnou stesku po Tobě, Pane Ježíši. I my máme svého druha na cestách, neznámého poutníka, který kráčí denně po našem boku. Jsi to Ty, Ježíši; zůstáváš vždy věrný i před našima vyhaslýma očima. Zůstáváš přítomen v temnotách smutku a beznaděje, jež obklopují svět. Vstal jsi z mrtvých, abys nás nikdy neopustil. A když noc zahalí naši pouť, stáváš se důvěrným, jsi nám nablízku v našich obavách a vléváš do nás život svým vzkříšením. Zjevuješ se nám  každý den při lámání chleba. Každý den Tě poznáváme v tajemství Eucharistie, setkáváme se s Tebou u oltáře ...   Když se nám dáváš v pokorné podobě chleba, zbav nás naší životní pýchy. Je v nás zle zako- řeněna a prostoupila naše lidské soužití tak, že se stále snažíme být prvními. Nauč nás otevřít svá srdce všem bez rozdílu, abychom si odpouštěli a navzájem si ´myli nohy´. Neboť Chléb, který jsi, otevírá naše oči, zapaluje naše srdce, vkládá do našeho života poklad - život Boží!“

Radostné Velikonoce!

Sestra Pavla