Dopis nemocným - duben 2008

Dopis nemocným - duben 2008.

Drazí nemocní!

Nedávno jsem kdesi četla zajímavou zprávu. Totiž : „V červnu 2005 sdělila nadace ‘Bachův archiv’, že byla objevena dosud neznámá skladba J. S. Bacha. Jde o árii ‘Vše s Bohem a nic bez Něho’ z r. 1703. Árie byla uchovávána ve sbírce starých tisků v knihovně kněžny Anny Amálie ve Výmaru. A protože byla zrovna dána do restaurátorské dílny, ušla tak v září 2004 jako zázrakem požáru knihovny. ‘Vše s Bohem’ - to bychom mohli nadepsat jako heslo Bachova  života.  V jeho skladbách není rozdělení na ‘světskou’ a ‘duchovní’ hudbu,  všechna jeho díla jsou určena k Boží cti a ukazují na krásu a harmonii Božích skutků ve stvoření a vykoupení. Bachovy kantáty, které tvoří podstatnou část jeho díla, byly nově nahrány od Bach Collegia v Japonsku. Přitom se k údivu médií zjistilo, že texty kantát mohou oslovit i příslušníky zcela jiné kultury se zcela odlišným náboženstvím. Mnozí členové  Bach Collegia zatoužili více poznat křesťanství a někteří se skutečně stali křesťany.“

Proč se o tom zmiňuji? Všeobecný úmysl Apoštolátu modlitby na duben zní: „Aby křesťané ve složitých situacích dnešní společnosti hlásali svým životem Kristovo vzkříšení jako zdroj naděje a pokoje“.

Možná se ptáte, jakou to má spojitost? Podle mě velikou. Že situace dnešní společnosti je nadmíru složitá, víme všichni. Nejsme sice obklopeni „jinou kulturou,“ ale často  lidmi, kteří o  Kristu vědí možná méně, než v Japonsku.  Kdyby se „Vše s Bohem a nic bez Něho“  opravdu stalo hlavním motivem  našeho života, muselo by se to odrazit i kolem nás. Zejména mladí lidé chtějí především vidět, co je křesťanství, co vlastně Kristus hlásal. Pokud na nás mají aspoň něco z toho poznat, nesmíme svůj život dělit na „duchovní“ v kostele a „světský“ doma, v práci, na ulici. Milost Boží, která je v nás, musí být nějakým způsobem zjevena i navenek. Každý, kdo se s námi setká, by měl cítit něco jako z jiného světa … Jakési světlo nadpřirozeného poznání, něco ze síly nadpřirozené naděje, radost z nadpřirozené, nesobecké, obětavé lásky,  kterou čerpáme ze setkání s Kristem. Nejsou zvědaví na naše zbožné řeči, potřebují vidět náš opravdový život z víry. Nejen v kostele, ale denně v běžném životě, když se nám nedaří, když i nás něco trápí a prožíváme právě těžké chvíle. Musí z nás vycítit, v čem vlastně spočívá milost křtu, co přináší, probouzí, obnovuje a stále znovu tvoří.  Právě doba velikonoční, kdy prožíváme radost z Kristova vzkříšení a našeho vykoupení, by nás měla probudit a vést k většímu uvědomění, že v dnešní době je často příklad opravdového křesťana jedinou Biblí, kterou  jsou lidé světa ještě ochotni číst a uznat. A nezapomeňme: i při čtení Bible platí, že Bůh své myšlenky zjevuje především srdci,  nejen rozumu.

Moc Vás zdravím

Sestra Pavla