Dopis nemocným - duben 2011

Dopis nemocným - duben 2011

Drazí nemocní!

Připravujeme se na velikonoční svátky, a tak bych se s Vámi ráda podělila o úvahy z knížky švédského karmelitána Wilfrida Stinissena - I dnes je den Boží.

„Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven - prohlašuje Ježíš. Jak a kdy má být oslaven? Tím, že vstane z mrtvých o velikonočním ránu?  Nikoli především tam a nejen tehdy. Ježíš je jasně oslaven už na kříži. Myslí-li na slávu, kterou ho Otec korunuje, myslí na svou smrt... Doposud neukázal světu celou svou lásku. Teprve když zjevuje svou lásku až do krajnosti, tu dochází slávy a zjevuje nekonečnou lásku svou a Otcovu.  Křesťanská tradice nám ukazuje, že teprve pozvedneme-li zrak ke kříži, můžeme i my zakusit něco z Boží slávy. Kříž fascinoval všechny světce, neboť otevírá nebeskou bránu dokořán. Když na Velký pátek poklekáme pod křížem a líbáme přibité nohy našeho Pána, jistě to není prázdné gesto. Padáme na kolena před tím, jenž svým vyvýšením na kříži září v celé své slávě. Kdybychom častěji hleděli na kříž, nikdy by nás ani nenapadlo obviňovat Boha, že se o nás nestará. Nikdy bychom už neříkali, že nás opustil. Nemusíme si ho usmiřovat, On sám je naším usmířením, je odpuštění samo! Nikdy od nás neodvrátil svůj pohled, to my jsme se odvraceli od něho. Nejenže na nás celou dobu čeká, ale stále nám běží naproti s tak přesvědčivým důkazem lásky, že před tím nelze zavírat oči. Nejsme to my, kdo má usmiřovat jeho hněv - vždyť On se na nás přece nehněvá! Je to naopak On, kdo se snaží tišit náš hněv a naši zlobu. Hledělo už lidstvo v nějakém dějinném období na Boha tak nepřátelsky jako právě za našich dnů? Tak jako nikdy dříve je stále znovu obviňován: ´Co je to za Boha, když připouští tolik zla? ´

Těžko se ale můžeme vzpírat lásce k tomu, kdo visí na kříži bezbranný s rozpřaženými pažemi, toužící obejmout celý svět a usmířit všechny lidi se sebou i mezi sebou navzájem. Kříž je vrcholem Ježíšova života. Na kříži se dovršuje jeho dílo a zjevuje Boží sláva. Není ovšem zářivým majestátem na vznešeném trůnu. Boží sláva je slávou lásky! Ta nikdy nezářila úžasněji než právě na kříži. Hledíme-li na Ježíšovy ruce probité hřeby a na srdce otevřené kopím, chce se nám volat: ´Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu!´ Po celou věčnost budeme oslavovat jeho rány - znamení jeho lásky k nám.

Pod křížem se učíme, kde hledat svou slávu. Nalézáme ji pouze tehdy, vydáváme-li se i my sami po Ježíšově vzoru z lásky. V tom spočívá naše pravá identita a plnost života.

Sláva zjevená v Ježíšových ranách nás učí, že utrpení není nesmyslné. Samo o sobě pomíjí, ale láska, která je provází, zůstává navěky. Žádný lidský život se neodvíjí bez utrpení. Kdo ale trpí s láskou, přijal už závdavek Boží slávy.“

Přeji Vám milostiplné a požehnané Velikonoce!

Sestra Pavla