Dopis nemocným - duben 2012

Dopis nemocným - duben 2012Drazí nemocní!

Znovu se vracím k úvahám P.Jozefa Porubčana nad 1. listem sv. Jana v jeho knížce Svědectví pravdě (nakl. Zvon 1993).  Svým Zmrtvýchvstáním dovršil Pán Ježíš své Poselství lásky a otevřel nám cestu k věčnému životu. Jedinou překážkou je tu hřích, protože hřích je porušení zákona. A právě o tom P. Porubčan nad listem  sv. Jana uvažuje:

„Zajisté všichni uznávají nějakou zákonnost. Uznávají ji i ti, kdo nevěří v Boha. Mluví o jakémsi nepochopitelném vývojovém zákoně, který nikdo nedal a kterému se připisuje takřka  charakter božství. ´Vývoj nelze zastavit´. Je až k podivu, jak silnou víru mají ti, kdo věří v tak nesmyslný vývojový zákon. Zákon bez lásky neexistuje. Pokud přece jen, je pouhým falsem  zákona. Jedním z největších omylů naší morálky je to, že za hřích považujeme pouze to, co se příčí Božím příkazům. Podle Jana je hříchem vše, co je v rozporu se Stvořitelovou vesmírnou láskou, která od počátku času vše tvoří a dává zákony věcem i lidem. Hřích je výpadek  z této zákonnosti. Je to odpor proti lásce a tedy i proti pravdě stvoření. To všechno musí zasáhnout i  naši lítost, má-li tato být opravdovou lítostí. Nemůže se tu jednat jen o  jakousi  kosmetickou úpravu našeho jednání, ( jak plníme příkaz modlitby, kostela, postu). Vždy musí jít o to, být lepšími v celé šířce a hloubce lidské dobroty. Proto přišel Pan Ježíš, aby odstranil hřích jako nezákonnost, aby věci byly takové, jaké mají být, aby všechno opět získalo svoji pravou tvář. Všechno - člověk, jeho poznání i jeho láska,  jeho svět i jeho zákony.

Nepodvádějme sami sebe, nenechme se obelhávat. Dopustit se hříchu znamená vždy začlenit se do nezákonnosti, do rozvracení všeho, co je v nás dobré a krásné. Existuje pouze svět dobra a zla, pravdy a nepravdy. Svými činy se zapojujeme do jednoho z těchto dvou světů a bereme za to na sebe zodpovědnost. Tak nám Jan ukazuje, co to znamená ´změna myšlení´ a ´nový život´. Právě toto potřebuje naše doba. Lidi, kterým jde o zákonnost, kterým jde o to, aby krása byla krásou, pravda pravdou, láska láskou; aby náš svět přestal být jedním velkým nesmyslným, hloupým podvodem, který vždy skončí prázdným zklamáním. Aby se našel způsob, jak vydolovat ze života to čisté, pravdivé a krásné, čemu bychom mohli říkat zákonnost, a vyřadit z něj nezákonnost, to je hřích! Domnívám se, že zrazování takovéto zákonnosti musí vždy bolet, i kdyby pouze v podvědomí; musí bolet i toho, kdo zrazuje. Duch zla! To je to, s čím se musíme vypořádat, abychom porozuměli Ježíšovu Poselství i Janovu svědectví o něm, abychom tak mohli porozumět i sami sobě. Snad právě pak objevíme v Ježíšově učení jediný směr pokroku a vývoje, jediný optimismus a jedinou naději.“

Přeji vám opravdovou velikonoční radost!

Sestra Pavla