Dopis nemocným - duben 2014

Dopis nemocným - duben 2014

Drazí nemocní!

Misijní úmysl Apoštolátu modlitby nás tentokrát vyzývá k prosbám „Aby Zmrtvýchvstalý Pán naplnil nadějí srdce těch, kdo zakoušejí utrpení a nemoci.“ Určitě jste už též někdy poznali situaci, kdy na vás všechno padalo, kdy se vám zdálo, že jste na dně, že už to sami nevydržíte. Chvíle takové opuštěnosti, kdy toužíte jen po jediném - moci se jednou ze všech těch svých starostí a bolestí vypovídat a vyplakat v soucitné náručí. Snad jsme se o to nejednou pokusili,  ale většinou jsme byli hned přerušeni buď ujišťováním, že Pán o nás ví, nebo povídáním o vlastním trápení. Že Pán o nás ví, to víme, přesto ale jsou momenty, kdy člověk potřebuje cítit  od druhého prostý lidský soucit mnohem víc než jeho řeči. Stačí třeba jen tiše naslouchat, opravdu nechat vyplakat, držet za ruku a hladit ji. Jsou to malá gesta, ale dotknou se srdce. Dávají naději, že tu přece jen někdo je, kdo mu rozumí. Proto Sv. otec František mluví tak často o naději. Někde řekl, že: „Optimismus netrvá stále, ale naděje ano. Naděje nás drží a dodává nám sílu a odvahu.“ A jinde zase: „Naděje nikdy nezklame. Ano, naděje v Pánu nikdy nezklame!“ Upozorňuje, že: „Ve stáří a nemoci jsou i mnozí kněží opuštění, sami a trpí touto samotou. Navštěvujme je. Lidé jezdí na poutě do všech možných poutních míst, i daleko do ciziny. Je to krásné, ale i doma můžete získat plno milostí, když navštívíte staré, osamělé lidi a kněze. Mnozí marně čekají na návštěvu.“ Nebo zdůrazňuje: „Dejme více něhy Bohu i lidem! Nechejme se dojmout bolestí druhých!“ Není to krásné?

Prosme tedy vroucně Zmrtvýchvstalého Pána o milost hluboké víry, naděje a lásky, neboť je to právě ona, která všechno vydrží, trpělivě snáší a laskavě miluje. Pohled na jeho kříž dá i nám vždy k tomu sílu a odvahu. A pro každý den velikonoční doby ať nás povzbudí i báseň jezuity Gerarda Manleyho Hopkinse SJ v krásném překladu biskupa  Josefa Hrdličky “ Jitro velikonoční“.

„Rozlom nádobku, pomaž jej nardem, nepočítej, kolik peněz vydáš,

zdob ho perlami, opály, sardem, nemluv o chudých jako Jidáš.

      To nejdražší Kristu nabídni, vždyť je jitro velikonoční!

Buduj chrám, sám svatostánkem buď, ač je prázdný, naplní se již,

víno pij, jež převzácnou má chuť, závrať nebeskou v něm okusíš.

      Hlasy trub a struny harf ať zní, dnes je jitro velikonoční.

Najdi Boží dům, protlač se davy, jež se kolem jeho stolu tísní,

splyň se všemi hlasy díků, slávy, k chvále Trojice v jediné písni.

      Kéž se každé ráno v každém dni změní v jitro velikonoční!“

Radostné a milostiplné Velikonoce!

Sestra Pavla.