Dopis nemocným - květen 2007

Drazí nemocní!

Květen jsem měla vždycky ráda. Je to měsíc Panny Marie a druhou neděli je svátek matek. Toto spojení nelze oddělit, Maria povždy zůstane vzorem všech matek.  Možná právě z tohoto důvodu mnozí lidé dávají raději  přednost Mezinárodnímu dni žen, jen aby se vyhnuli vzpomínce na Matku Boží. Není teď v módě, ani Madonna, ani být matkou. Jedna i druhá jsou víceméně bezvýznamné. Maria, prostá dívka z Nazareta, které však Boží anděl řekl:´Jsi milostiplná, Pán s tebou´, přestala být idolem, stejně jako matka více dětí, která je tím odsouzena  zůstat v domácnosti a vzdát se své kariéry. A přece - jak nesmírnou mají cenu!

Národní umělec Rudolf Deyl  někde ve svých vzpomínkách píše: „Mnozí herci raději odešli z divadla, než by hráli malé úlohy, které jim byly přidělovány. Obyčejně ničeho nedosáhli. Velcí herci nepohrdli sebemenší úlohou. Není malých úloh, jsou jen malí lidé!“ Není malých úloh - to vidíme nejlépe právě na Panně Marii. Současníky této neznámé dívky z Nazareta byli slavní lidé; básníci jako Horác, Ovidius, Vergilius; císařové Augustus, Tiberius - a kdo dnes zná ještě jejich jména? Pár vzdělanců a historiků. Zatímco tu prostou dívku zná celý svět od severu k jihu, od východu až na západ. Největší Mariin zázrak se nestal v Lurdech nebo ve Fatimě, ale v Nazaretě, když pokorně vyslovila k andělovi své: ´ať se mi stane, co říkáš´...

Nesmírně významnou úlohu Panny Marie v našem životě krásně vystihuje Léon Bloy, když mluví o svém putování k Matce Boží na La Salettu. Její socha je pro Francii něco podobného jako pro nás třeba Sv. Hostýn. Píše: „Šel jsem tam na radu jednoho kněze, který mi řekl: ´Když se vám bude zdát, že vás Bůh opouští, postěžujte si na této hoře jeho Matce.´ Když jsem přišel na vrchol a uviděl plačící Matku - plakala do dlaní zrovna vedle praménku, který jako by vytékal z jejich očí - padl jsem na kolena a plakal také ... nevím jak dlouho. Když jsem tam přišel, byl soumrak, nyní již byla noc. Okolo mne bylo ticho. Naslouchal jsem zurčení praménku ... Již jsem netrpěl. Naopak, hořel jsem radostí „uchvatitele nebes“, o které hovoří Spasitel. Asi nějaký anděl,  trpělivý serafín, sňal ze mne nitku po nitce celou síť beznaděje. Není na naší zemi jiné zákoutí,  kde mohou být posilněni všichni,  kdo vědí, že dosud není vše naplněno ...“

Moji milí, i my bychom mohli být naplněni podobnou radostí, a ani přitom nemusíme  - naštěstí pro nás - nutně navštívit nějaké slavné poutní místo ať u nás, čí v cizině. Stačí docela málo: prosit o pevnou víru. Budeme-li věřit v Pána a vytrvale se snažit o spojení s Ním, pak budeme spojeni i s Pannou Marií, neboť kde je Ježíš, tam je vždy i jeho Matka. A nezapomeňte: Není malých úloh ...

Moc Vás zdravím.

Sestra Pavla