Dopis nemocným – květen 2012

Dopis nemocným – květen 2012

Drazí nemocní!

Všeobecný úmysl Apoštolátu modlitby na tento měsíc nás vyzývá k prosbám za to: „Aby byly ve společnosti podporovány iniciativy, které hájí a potvrzují roli rodiny“. Na toto téma velice krásně píše Phil Bosmans ve své knížce Láska dělá divy aneb Za svět, ve kterém by se dalo žít.  Poslechněte si aspoň úryvek a dáte mi jistě zapravdu.

„Láska – jediná cesta k tomu, aby člověk byl opravdu člověkem. Největší problém dnešní doby se dotýká člověka, jeho srdce. Teprve ve vzájemné lásce se lidé k sobě přiblíží a stanou se lidštějšími. Nejdůležitější a nejzákladnější právo člověka je právo na lásku, právo na někoho, kdo ho má rád. Každý člověk, který přichází na tento svět, má plné právo na otce a matku. Má právo na domov, na lásku, na lidské teplo a bezpečí! Proces lidského bytí začíná v lůně matky. Jen v naprostém bezpečí, obklopen lidmi, kteří tě milují, můžeš se krásně rozvíjet jako člověk. Jen díky lásce se můžeš stát opravdu člověkem. Dítě, které nepoznalo teplou náruč, chřadne zimou jako ptáček vyhozený z hnízda. Proto, aby se lidé stali lidmi, potřebují teplo a hodně, hodně lásky! Velmi často pouze napodobujeme to, co tolik potřebujeme. Ve všech možných prohlášeních, manifestech či na schůzích se hovoří v záplavě slov o solidaritě. Ale nakonec se všichni řečníci seberou, jedou na víkend nebo letí na dovolenou a jen výjimečně je jim líto, že ostatním lidem se o tom může jen zdát. Nikdy se nespokojuj s „filosofickou láskou“, která jen medituje nad „obecným blahem“ a miluje „člověka“. To není skutečnost! To všeobecné blaho ničím netrpí a pojem „člověk“ také ne. Stát se svými těžkopádnými strukturami připomíná slona, který nebere ohled na stéblo trávy. Stát nemůže navštívit nemocného. Se strukturami jít na procházku jako s postiženým člověkem nelze. Ale ty můžeš! Struktury často znamenají jakousi strnulost ve způsobu lidského jednání. Jejich základem většinou nebývá nic jiného než vzájemná nedůvěra, hamižnost a rovnováha moci. Politický chaos a nepořádek ve světě to je dílo lidí! Jak může být vymýceno zlo? – Odpuštěním! Nemáme nedostatky v odbornosti, vědě, ale máme velký nedostatek lásky! Láska není slabost, ani není slepá, naopak! Láska je, když tě bolí utrpení druhého, když cítíš hlad milionů na svém těle, když opuštěnost a strach, bída a zoufalství lidí nepatrných a slabých drásají tvé vlastní srdce. Láska – to znamená milovat konkrétní lidi takové, jací jsou, každý den, a to i tehdy, když denní styk s nimi je obtížný. Vyzařovat lásku znamená vyzařovat teplo a nikoho nezranit. Být ohněm, ale nikoho nespálit. Láska je velkodušná, má srdce pro druhé. Dává sama sebe. Láska není vynález lidí, láska je vynález Boží! Věřím v Boha, stejně jako věří slepý ve slunce, i když ho nevidí, ale cítí jeho teplo. Věřím v lásku! Věřím v Boha, protože Bůh je Láska!“

Moc Vás zdravím

Sestra Pavla