Dopis nemocným - květen 2015

Dopis nemocným - květen 2015                       

Drazí nemocní!

Tentokrát bych začala krátkým příběhem, který jsem našla ve svých „papírcích“. Protože jsem nepořádná, nevím, kdo je jeho původcem, ale vždy se mi líbil. Věřím, že i Vám. Oč jde?

Jeden pastor vypráví, že najednou začal každou neděli ráno dostávat krásnou růži, kterou si měl ozdobit své sako. Byl tím sice překvapen, ale když se to vytrvale opakovalo, bral to jako milé gesto a víc už se tím nezabýval. Až jednou! Po bohoslužbě čekal na něho asi 10letý hoch a ptal se ho, co s tou růži pak udělá? Vyhodí ji? Když  překvapený pastor pochopil, že chlapci se růže líbí, ptal se ho, co on by s ní udělal. A hošík vyprávěl: „Dal bych ji své babičce. Rodiče se vloni rozvedli; já byl nejdříve u mamky, ale když se znovu vdala, tak si mě vzal otec. U něho jsem taky nemohl být, tak mně dali babičce. Moje babička mě má moc ráda, stará se o mě a  je nám spolu moc dobře.“ Pastorovi zvlhly oči a tiše se díval na chlapce. Pak mu  podal růži a řekl: „Ale ta jedna růžička nestačí. Běž ke kazatelně a tam na stolku je váza s kyticí. Vezmi si tu kytici celou, tvá babička si zaslouží to nejlepší!“ Dostalo se mu odpovědi, na kterou nikdy nezapomene:„Ach, jak nádherný den! Chtěl jsem přece jen jednu růži a teď dostanu hned  celou  kytici!“

 Moji milí, v květnu slavíme svátek matek, ale není  to vlastně i svátek dětí? Žena přece bez dítěte není v pravém slova smyslu matkou a dítě bez matky se nenarodí! Bohužel v dnešním zvráceném světě je plno osamělých matek, které truchlí nad svými ztracenými dětmi  a ještě více opuštěných dětí, které své matky ani neznají.  A i když tyto krajní situace nejsou všude, osudy stejné jako u tohoto chlapce jsou běžné. Rodiče si děti přetahují mezi sebou a každé dítě nemá tak hodnou babičku. Kolik je nad tím vším bolesti a utrpení! Třeba někdo namítne, že za to nemůžeme, že se nás to netýká. Není to pravda! Bolesti celého světa se dotýkají i nás. Měly by se dotýkat! Ne tak, že by nás to deprimovalo a vedlo jenom k dalším nářkům a bědování, naopak! Právě tyto bezútěšné, ba přímo zoufalé situace nás mají  ještě více přitahovat k prosbám o Boží smilování! Květen přece vždy už tradičně patřil k májovým oslavám Panny Marie, utíkejme se tedy znovu k ní, vždyť ona je opravdu naší Matkou! Na závěr své encykliky Bůh je láska, uvedl Benedikt XVI. vroucí modlitbu  právě k Panně Marii: „Svatá Maria, Matko Boží, tys darovala světu pravé světlo, Ježíše, svého Syna, Božího Syna. Zcela ses oddala Božímu volání a tak ses stala pramenem dobroty, která z něj vychází. Ukaž nám Ježíše. Veď nás k Němu. Uč nás Ho poznávat a milovat, abychom se tak i my mohli stát opravdovými posly lásky a pramenem živé vody uprostřed vyprahlého světa.“

Modleme se i my stejně vroucně a nebeská Matka nás jistě vyslyší.

Moc Vás zdravím

Sestra Pavla