Dopis nemocným – leden 2010
Zase jsme na počátku nového roku. Mnozí raději ani nepočítají, kolikátý ten rok už to vlastně je, spíše tak uvažují, zda už to nebude skutečně ten poslední.
Drazí nemocní! Dopis nemocným – leden 2010
Zase jsme na počátku nového roku. Mnozí raději ani nepočítají, kolikátý ten rok už to vlastně je, spíše tak uvažují, zda už to nebude skutečně ten poslední. Kdybychom to opravdu věděli, co bychom udělali nebo se aspoň snažili udělat? Dobře, že to nevíme!
Četla jsem velice působivě rozvinutý příběh Adama a Evy. "Když byli Adam s Evou vyhnáni z rajské zahrady, odcházeli plni záště a zloby, s brunátnými tvářemi a pevně semknutými rty. Srdce jim přetékalo hořkostí. Navzájem se obviňovali a hněvivě vyčítali jeden druhému: 'Jsi úplně neschopný!' křičela Eva. 'Za všechno můžeš ty!' opakoval Adam do ochraptění. Šli, ruce zaťaté v pěst, oči se jim blýskaly zlobou a bylo jim těžko u srdce. Bohu z toho bylo hodně smutno. Rozhodl se tedy, že svým tvorům přidá něco, co původně neměl v plánu. Tiše prošel mezi mužem a ženou a zlehka se dotkl jejich srdcí a očí. A stvořil slzy. Adam a Eva se rozplakali. Tíha na srdci i vztek se rozplynuly. Znovu pocítili, že se mají rádi a objali se." (Bruno Ferrero: Živá voda pro duši, Portál 2001)
Od té doby i my můžeme plakat, chceme-li. Mojí drazí, možná, že jen málokoho nedusí někde hluboko v srdci veliká bolest z neusmíření. Nejhorší přitom ovšem je, pláče-li pouze jedna strana. I kdyby si oči vyplakala, nerozpláče-li se i ta druhá, problém se nevyřeší.
Možná si teď řeknete – no, to je tedy opravdu pěkné novoroční přání, utápět se v slzách. Ale nebojte se. Naopak! Bůh si dovede poradit i s těmi nejkomplikovanějšími případy. Chce to jediné – má-li aspoň jedna strana snahu vše přenechat Jemu samému. Vzdát se už konečně "svého řešení", svého rozumu a s naprostou důvěrou zcela se svěřit Jeho lásce a smilování. Předem ale upozorňuji, že cesty našeho Pána mají zákruty a obraty, které by nás sotva kdy napadly. Bum-bác, ležíte na zemi, neschopni pohybu a vše se změnilo. Celý svět je vzhůru nohama a vy si uvědomujete jen svoji naprostou bezmocnost. Ale ještě něco, co stojí za každou fyzickou bolest. Nekonečná láska vás hýčká ve své náruči a vy se cítíte plni pokoje, ticha a míru. Vše je vyřešeno. "Sám o sobě člověk nedokáže vůbec nic." Později jsem si vzpomněla, že o tom píše Jaques Philippe v knížce: Hledej pokoj a setrvej v něm.
Píše v ní, že naše hledání Boha a služby pro něho je často plné nepokoje a úzkosti, místo důvěry a pokoje. Ten by nás měl naplňovat. Ovšem, kdybychom dokázali žít v postoji malého dítěte, jak žádá evangelium. To je podstatné: pochopit, že opravdová cesta k Bohu je mnohem účinnější, kratší a snadnější, když se postupně naučíme zachovat v každé situaci hluboký pokoj v srdci. Tehdy se totiž srdce otvírá Duchu Svatému a Pán svou milostí v nás vykoná mnohem víc, než bychom mohli udělat vlastním úsilím. Autor zdůrazňuje, jak je důležité pro rozvoj křesťanského života uvědomit si, že všechno dobro, které můžeme udělat, pochází od Boha. Pán neřekl: "Beze mne toho moc neuděláte," nýbrž: "Beze mne nemůžete udělat nic!" Jistě by nás rád ušetřil mnoha bolestivých zkoušek, neúspěchů a ponížení, aby nás přesvědčil o této pravdě, ale někdy jsou nevyhnutelné. Jedině budeme-li žít v tomto vědomí, vrátí se nám do srdce pokoj a naplní nás trvalým mírem a důvěrou. A jako Bůh vložil slzy do srdce Adama a Evy, tak je vložil do srdce každého. Aby se i ten nejzatvrzelejší nakonec přece jen rozplakal, k tomu od nás chce jen bezmeznou důvěru.
A proto, moji drazí, děkujme Bohu za všechno, čím nás obdařil a vyprošujme si navzájem, abychom v každé situaci usilovali o pokoj srdce a vytrvali v něm.
Moc vás zdravím a do nového roku přeji srdce plné pokoje a odevzdání.
Sestra Pavla
