Dopis nemocným - leden 2012

Dopis nemocným - leden 2012       

Drazí nemocní!                                                 

K Novému roku Vám opět nabízím úvahy P. Wilfrida Stinissena z jeho knížky I dnes je den Boží. Začíná takto: Hle - všechno tvořím nové! praví Bůh (Zj. 21,5). Povzbuzením k obnově je pro nás i skutečnost, že nám Pán opět dopřává začít nový rok. Nikdy předem nevíme, kudy naše cesta povede, ale svůj cíl známe. Nevíme-li už, kam směřujeme, vnitřní člověk v nás zestárnul, unavil se. Máme-li však cíl pořád před sebou, naše srdce si uchová mládí a svěžest. Nejistota naší doby je důsledek toho, že člověk už nemá pevný životní cíl! Jedině víra nás k němu může vést. Věřit znamená upustit od sebejistoty a v dobrém i zlém se svěřit do Božích rukou. Boží volání se neomezuje jen na pár událostí v našem životě. Každou chvíli zaznívá opět Boží hlas: „Opusť všechno, co bylo, důvěřuj mi a vstup do nového života, který jsem ti připravil.“ Naše víra roste především v dobách zkoušek a temnoty. V beznaději, jakou prožíváme, když nás Bůh volá k něčemu novému, co zdánlivě přesahuje naše možnosti, se může stát¸ že nakonec kapitulujeme a slepě se mu vrhneme do náruče. Víra je životním postojem, k němuž postupně dorůstáme přes všechny krize a těžkosti. Bůh jde krok za krokem s námi. Když sv. Marek vypráví, jak Ježíš povolal své první učedníky, píše, že Ježíš uviděl… Ježíš se dívá zvláštním pohledem. Vidí mnohem víc než my: hledí přímo do srdce člověka, vidí jeho touhy, hříchy, víru, naději i lásku. Tak se dívá i na nás. Když se naše nejhlubší nitro setká s jeho pohledem, jen tehdy poznáme sami sebe. Opětujeme jeho pohled s touhou, ochotou a otevřeností? Učedníci ihned opustili všechno (sítě, otce a příbuzné) a šli za Ježíšem. Jak váhavá byla často naše osobní odpověď na Ježíšův pohled a volání. Možná už máme pořádný kus svého života za sebou a stále mu dlužíme pravdivou odpověď. Možná jsme si stále ještě nenašli čas na to nejpodstatnější, k čemu jsme stvořeni: na setkání s Ježíšem ve svém srdci! Následovat Ježíše může být náročnější, než jsme očekávali. Nedává svým učedníkům žádné záruky. Bereme-li ale Mistrovy radikální výzvy vážně, budeme šťastnější a bude se nám žít lehčeji. Nám se možná zdá, že na to nestačíme. Ale právě pro tyto velké věci jsme stvořeni. Čeká na nás celá věčnost! Lidská opatrnost činí život nudným, zatímco evangelní moudrost se svými radikálními požadavky mu dodá zajímavost a krásu. Každý člověk dostává individuální milost a svou cestu, kterou mu určil Bůh. Jen ta je ta pravá! Ale pozor! Jako platí, že: ´Ne vy jste si zamilovali mne, ale já si zamiloval vás,´ tak platí, že vždy je  Ježíšův pohled prvotní a všeobsahující. Ještě než Boha poznám, jsem jím už poznán. Slunce nepoznám tím, že se na ně dívám, ale tak, že zavřu oči a vystavím se jeho paprskům. Pánův pohled z nás dělá to, co jsme. On má ve všem prvenství! Každý člověk má v sobě hlubokou touhu být někým poznán a milován. Lze proto říci, že křesťanský život není nic jiného než žít den za dnem pod láskyplným pohledem Božím. Bůh je láska. Skutečná víra je tedy vírou v Boží lásku. Naplňuje nás neotřesitelným pokojem, který v srdci trvá i ve zkouškách a těžkostech. Přijměme tedy tento nový rok s pevnou vírou. Věřit přece znamená riskovat - skočit do nekonečného prostoru Boží lásky!  Pokud odvážně přijmeme toto riziko, stane se nám Boží láska pevnou skálou.

Šťastný nový rok!

Sestra Pavla