Dopis nemocným - leden 2014

                     Dopis nemocným - leden 2014 

Drazí nemocní!

Zase stojíme na prahu nového roku. Už  nejsme zvědaví, co nám přinese, jen nesmírně vděční za nekonečnou Boží lásku a smilování, která nás až dosud provázela. O tu chceme stále prosit  a vzájemně si přát pro každý nový den především opravdové světlo víry. Třeba nám pomohou myšlenky moudrých z knížky ´Každý den je malým světlem´ od Adalrberta Ludwiga Ballinga:

„Záleží na nás, uděláme-li z našich dnů záblesk světla; obrátíme-li svou tvář k slunci tak, aby stíny padaly za nás. Záblesky světla jsou v každém lidském životě. Je na nás, abychom si   jich všímali a dbali jich; abychom je proměnili v okamžiky světla. Vděční lidé spatří záblesky snáze než nevděční, optimistům se to podaří lépe než pesimistům. Kdo jasně myslí, vyzařuje jas. V našem všedním životě je mnoho symbolů světla, jen je zachytit! ´Řekl jsem andělovi,  který stál u brány roku: Dej mi světlo, abych mohl jistými kroky jít vstříc nejistotě. Ale on mi odpověděl: Jen jdi do tmy a vlož svou ruku do ruky Boží. To je lepší než světlo a jistější než známá cesta´.  ´Dva tisíce let putovalo světlo a teplo od Dítěte v jeslích po celém světě. Z jeho očí září světlo, které tma nepohltila. To malé srdce, jež tluče v hrudi tohoto Dítěte, je žhavé ohnisko samotné Lásky´.´Jen ten, kdo je slepému okem, hluchému uchem, chromému nohou, je sám sobě jasným světlem´. ´Ježíš, světlo světa, spása národů nám zvěstoval svého Otce jako Lásku. Láska se sdílí, vyzařuje, zapaluje jiné. Jdeme-li, jak říká evangelista, ve světle, pak jsme ve shodě s Bohem. Jestliže milujeme světlo, milujeme vše krásné, vše dobré a ušlechtilé. Kdo chodí v Božím světle, chodí v naději, v radosti, v budoucnosti´. ´Pro jednu jedinou píseň kosa stojí zato časně vstát. Po celý den to může člověku dělat radost, když se ráno dověděl, jak taková hrstka života, malounké hrdélko jásotem a zpěvem žalmů očekávalo a velebilo světlo, jemu děkovalo´. ´Nenaříkej nad temnem ve světě, hleď raději rozsvítit světlo´. ´Když krize všechno zatemní, budou děti světla rozžehovat hvězdy´. ´To veliké a otevřené tajemství světa leží v celé své kráse a nádheře před námi ve světle právě dnešního dne´! ´Kdo se zřekne Boha, ten zháší slunce, aby se svítilnou hledal dál´. ´Láska, pravá láska působí jako sluneční světlo: ať nás tedy hřeje, těší, oživuje, vlévá naději ...´. ´Kolik světel vděčí pouze svému svícnu za to, že nejsou přehlédnuta´! (Kéž bychom i my, pokud už nemáme síly být světlem, mohli ještě sloužit aspoň jako prostý svícen, že?) ´Světlo vznešenosti svítí uprostřed noci. Kdo je může vidět? Srdce, které má oči a bdí´! ´Jednoho dne vyjde každému z nás slunce naposled. Sestro světlo, bylo by možné, abys mě varovala, až se bude rozednívat můj poslení den´?“ Ale nebojme se, Pán přece řekl: ´Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě´.

Hodně světla, radosti a požehnání!

Sestra Pavla