Dopis nemocným - leden 2015

Dopis nemocným - leden 2015

Drazí nemocní!

    Zas nám bylo dopřáno dožít se Nového roku. Prosme tedy Pána, aby nás svým Duchem vedl ke stáří moudrému a laskavému a pomáhal nám, abychom se stále snažili a neochabovali plnit jeho vůli. Žádná předsevzetí už neděláme, spíš se zamysleme, jak využít darovaný čas.

   Rose Fitzgerald Kennedyová, která zemřela v lednu 1995 ve věku 104 let, říkávala, že když člověk stárne, zvlášť je důležitá duševní čilost, zájem o druhé lidi a radost ze života. Přesto, že tělesná síla slábne, nemusí tím také zemdlít duševní pružnost. Naopak, vnitřní život může o to více zintenzivnět a prohloubit se i vědomím, že každý den je dar. A každý den, se svými dary i se svými těžkostmi, nám přináší nějaký úkol. Třeba tu radost ze života! Každý den ještě přece vychází slunce, i když ho zakryjí mraky, i když ho zahalí bouřky. I když staré tělo cítí své potíže, ještě v něm tluče srdce, které může věřit, doufat a milovat. Vždy zdůrazňovala, že k tomu jí dodává sílu její křesťanská víra. Když se bouře utiší, pták začne zpívat. Proč by se i člověk neměl stejně tak radovat z každého slunečního paprsku, který zasvitne? Kdyby lidé byli vděčnější za to, co jim zůstalo, místo aby naříkali nad tím, co už nemají, mohli by se stále radovat.

    Hermann Hesse říkal, že kdo jednou vkročil na cestu zralosti, ten už nemůže ztrácet, jen získávat. Nejvlastnější umění stáří spočívá v tom, jak umíme jeho čas zaplňovat životem. Jistě, že se člověk rád vrací k zážitkům a událostem v minulosti. Přátelským světlem stáří jsou totiž vzpomínky. Ale život, to znamená přítomnost! Tento rok! Tento den! Tato hodina! Mají se naplnit! Proto je třeba otevřeně naslouchat tomu, co je přítomné. Zaposlouchat se do změti hlasů naší doby. Mít zájem o dění! Stále ještě nám běžící pás času přisouvá dary i úkoly, malé radosti i denní trampoty, dárky i životní zkoušky. Starý člověk má hodně času, zaleží jen, zda je to čas naplněný. Neboť náš život nezískává svou plnost něčím vnějším, ale úspěšnou žní!

   Nenávist musí být ze života odepsána jako minus. Klad, který se zapisuje do knihy života, je jedině láska! Stále platí: kdo se stará o druhé, nemá čas být starý! Moji drazí, sv. František Saleský v modlitbě o dobré stáří mimo jiné radí, ať se proti bázni před stářím chráníme štítem víry; kdo věří v Boha, tomu rostou křídla jako orlu. A jeho modlitba končí prosbou: „Bože, dej nám sílu, abychom stáří přijali v důvěře v Tebe. Ani naříkavě, ani mrzutě, ale vděčně. Vděčně za vše dobré, co v našem životě bylo, za to, co teď je dobré i za to, v co důvěřujeme, že bude navždy dobré v Tobě, jenž jsi Pánem všeho života po všechny věky věků. Amen !“

Požehnaný Nový rok Vám přeje

sestra Pavla