Dopis nemocným - listopad 2009

Dopis nemocným - listopad 2009.

Drazí nemocní!

I kdybychom se sebevíce přesvědčovali, že něco takového, jako pochmurné, deštivé dny naši náladu přece nemohou ovlivnit, není to pravda. Často tomu podléháme a spolu s básníkem Verlainem si říkáme: „Pláče to v srdci mém, tak jako prší nad městem.“ Přispívá k tomu i skutečnost, že více než kdy jindy vzpomínáme na své drahé zesnulé, častěji se zamýšlíme nad svým životem a životem svých drahých, nu a v nemalé míře i dění kolem nás.

V minulosti se lidé báli hladomoru a nákaz. K těmto hrozbám, které tu stále jsou, se nyní přidávají hrozby vyplývající ze špatného užívání zdrojů planety. Věda se zdá být neschopná zabrzdit hazardní pokusy, vyžadované mezinárodní soutěží, která se snadno mění až v chorobnou touhu po moci. Dochází k bojům a nespravedlnosti. Korupce, nepravost, nedostatek upřímnosti a čestnosti se šíří do všech okruhů - do politiky, soudů, univerzit i lidských vztahů. Současný svět je stále připraven dát volný průběh nenávisti a násilí přesto, že se národy odedávna vyznačovaly vysokou civilizací a kulturou. Jaké výsledky to přineslo? Lidstvo stále znovu zakouší krutost všeho politického, společenského i náboženského útlaku. Zdá se, jako by lidský život už neměl žádnou cenu a lidské srdce bylo plné zloby a nenávisti vůči svému bližnímu, i kdyby to byl vlastní bratr.

Právě tato hrozná zjištění by nás měla ještě silněji přivádět k Bohu. Bůh nám stále nabízí plán záchrany. Ne světu jako takovému, ale každému jednotlivci, protože tu jde především o osobní obrácení k Bohu. Lidská bytost ztratila svou důstojnost tím, že ztratila spojení se svým Stvořitelem. Přesto je Bohem stále milována a vždy má v sobě něco z obrazu svého Stvořitele. Nedávno byl ve čtení v breviáři úryvek z traktátu sv. Cypriána, který se mi zdá být na tyto problémy tou nejkrásnější odpovědí. Posuďte sami:

„´Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás´. Když o tom mysl rozjímá, je statečná a vytrvalá, a duch, posílen jistotou víry v život budoucího věku, se nezachvěje při žádných ďáblových hrozbách a výhružkách světa. Při pronásledování se země nepřátelsky uzavírá, ale je otevřeno nebe; hrozí antikrist, ale chrání Kristus; přichází smrt, ale následuje nesmrtelnost. Jaká je to čest a jaká vnitřní jistota odejít z tohoto světa radostně, odejít uprostřed soužení a úzkostí slavně, zavřít na chvíli oči, které se dívaly na lidi a na svět, a ihned je otevřít, aby uviděly Boha a Krista! Jak rychlý a šťastný přechod. Naráz jsi vzat ze země, abys byl usazen v království nebeském.“

Moji drazí, a tak i když nám je někdy ze všeho opravdu velice smutno, ničeho se nebojme a důvěřujme!

Moc Vás zdravím

sestra Pavla