Dopis nemocným - listopad 2011

Dopis nemocným - listopad 2011
9. listopadu 2011 Vítejte, senioři

Úmysl Apoštolátu modlitby našich biskupů na tento měsíc, který začíná prosbou: „Za odpuštění všech našich vin a dluhů ...“

Dopis nemocným - listopad 2011

Drazí nemocní!

Velice mě zasáhl úmysl Apoštolátu modlitby našich biskupů na tento měsíc, který začíná prosbou: „Za odpuštění všech našich vin a dluhů ...“ Kolik jich je? Těch, o kterých víme, ale i těch, o kterých už ani nevíme? Budou nám odpuštěny? Zároveň s touto otázkou však přichází také hned připomínka:´ I ty musíš odpustit!´ Je to pro mne snadné? Nebo je tu něco, s čím stále marně bojuji? Otázka odpuštění či neodpuštění je důležitá i z psychologického hlediska. Neodpuštění je negativní emoce, která prohlubuje ukřivděnost, zraněnost a stává se chronickým centrem bolesti srdce. To může vyvolat různé somatické potíže od mozkové mrtvice či infarktu až po těžkou depresi. Proto je tolik třeba odpouštět! Od bolestného zranění vždy co nejrychleji k usmíření! A to nejde bez opravdové lásky, bez překonání našeho sobectví. Vždyť odpuštění neznamená souhlas s nesprávným jednáním, ale umožňuje druhému nápravu a pomáhá k novému začátku. Právě listopad, kdy hřbitovy září světly svíček, nám podobné úvahy přímo nabízí. Ať nás tu provázejí i meditace P. Františka Kličky.

P o l e m i k a

Říkáš, Pane, že mám nastavit tomu,

kdo mě bije v jednu líc i druhou.

A kdo má ke mně zášť,

nechat mu s oděvem i plášť.

Dobře vím, kdo z nás dvou se mýlí,

když váhám. Kde jen vzít tolik síly?

Odpouštěj lidem provinění,

neboť mým učedníkem není,

kdo kletby modlitbou nevrací

a nenávist dobrem nesplácí.

Pro mnohé jsou Tvá slova zkazky,

pověz, kde jen vzít tolik lásky?

Sám v sobě nejsi nic, můj synu,

sám ze sebe jen množíš vinu.

Já jsem kmen, ty jsi má ratolest,

nech mnou se naplnit, mnou se nést,

má láska je silnější než svět,

také ty budeš trny měnit v květ ...

Co se změnilo?

Co se změnilo od té doby, Pane?

Znovu rozbíjí Tvé tělo bičem lží, trním pomluv zraňují Tvé skráně,

slinou urážek hanobí Tvou tvář, šarlatem hrubostí ramena halí, na provaze lhostejnosti Tě vlečou za hradby techniky a blahobytu ven z lidských duší na horu sobectví a přibíjejí na kříž smyslnosti tvrdostí svých srdcí.

Do hrobu nevědomosti Tě ukládají, zavalují kamenem zapomnění, žoldáka strachu u něho staví.

A Ty jsi stejný včera i dnes, znáš jen modlitby odpověď - Otče, odpusť jim neboť nevědí, co činí.

Hoříš jen touhou jedinou, vzkřísit nás mocí své lásky!

Vzkříšení

Probuď se ty spáči z temnoty beznaděje, z iluzí ráje na zemi a svobody bez Boha. Neboj se, kříž není symbolem smrti, ale lásky bez konce, jenž láme moc hříchu. Propusť stráže pochybností, pochopy smyslnosti a sobectví, do veteše vyhoď jejich zbroj vývoje z opic. Bůh v tvém srdci ještě nezemřel, i tvůj hrob bude jednou prázdný ...

Lidská důstojnost

Nejsi atomem, můj bratře, v hlubinách galaxie bez možnosti změnit svou dráhu. Nejsi vázán silnějšího zákonem s malou nadějí se prosadit, jeden z přemnoženého druhu. Nejsi členem strany či klubu, kde ostrostí jazyka a loktů máš možnost být zvolen. Jsi střed pro vesmíru oceán, schopností milovat obdařený, všech věcí smysl a pán. Jsi dítětem věčného Otce, bratrem Božího Syna, tvůj život smrtí nekončí, ale bez konce začíná ...

Cena duše

Nezahazuj se, bratře, budeš se ještě potřebovat. Tvou duši zničit nelze pecí krematoria ani atomovou bombou. Celý vesmír je kontejner příliš malý. Bůh tě stvořil pro sebe a svým křížem ti zastoupil bránu pekla. Nechej se nalézt, i odtud tě pozdvihne a čadící  knot tvé lásky rozdmýchá v jasný oheň ...

Přijď, Pane Ježíši

Až ze dna lidstva zdvihneš poslední perlu víry a z lomu světa vytěžíš poslední diamant naděje v řečišti duší, až nebude zrnko lásky, země bude pustá a prázdná, jen hloží a plevel sobectví a lhostejnosti až bude plodit a šelma smyslnosti bude královnou, sítě Církve už nebude třeba, svět ztratí důvod své existence, pak jednou provždy tento porušený řád uzavřeš velkým dnem svého účtování, Kriste, náš Pane. Blahoslavení, jimž na věky odhalíš svou tvář ...

Dvojí možnost

Jen jedno máš, bratře, má sestro, na zemi jisté,

že se octneš tváří v tvář Pravdě čisté.

Navrať se, dokud máš čas, třeba jak žebrák otrhaný a v duši temné rány.

Jak marnotratný syn možnost máš pouze dvojí:

trpký úděl z tíhy vin v ohni nenávisti či teplo lásky, jež rány hojí v radosti nevýslovné. Bez konce je obojí.

Odlož pýchu padlých duchů, věčný Otec dá ti účast na slávě svých andělů ...

Moc Vás zdravím

Sestra Pavla.

Darujte Proglas!

 

Regiony

Regiony

Blahopřání

Pošlete svým blízkým k narozeninám či svátku písničku s přáním.