Dopis nemocným - listopad 2013

Dopis nemocným - listopad 2013

Drazí nemocní!

Po velmi dlouhé době jsem se zase jednou dostala na hřbitov. Byl krásný říjnový den, hroby i cestičky byly vyzdobeny jen spadlým listím, které hrálo všemi barvami. Tu mi vždy napadnou verše - ´Po zvadlých listech stáří kráčí a mládí skáče po zlatých.´ Jak pravdivé, že? A stejně tak jsou pravdivé verše z knížky ´Pomoz mi, můj Pane´ nebo ´Modlitby básníků´, které se hodí pro meditaci na hřbitově. Nevím, ale možná i Vy v nich naleznete nové podněty k modlitbě.

´Pane Bože náš, Ty jsi nás vyslal na velkou cestu, na cestu našeho života. Prosíme Tě pokorně, buď nám na této cestě průvodcem, když jdeme po výšinách, ale také mnohým temným údolím. Nedopusť, abychom příliš umdleli a dej nám dosáhnout jednou cíle, k němuž naše cesta vede´      

´Pane, je to div všech divů, že jsi, že Tvé neviditelné ruce mě drží, že Tvé oči nade mnou bdí v každou hodinu, že Tvá láska mě objímá jako náruč matčina. Není kroku, který bych učinil  bez Tebe. Není myšlenky, kterou bys neznal, dřív než ji pomyslím. Není přání, o němž bys nevěděl dřív, než se ve mně ozve. Není žádné zoufalství a starost, kterou bys nenesl se mnou. Žádné ztroskotání bez Tvého vědomí. Žádné setkání, které by nemělo v síti Tvé lásky smysl a své pověření. Mé myšlení nechápe tento zázrak. Pane, nauč mě vždy Ti důvěřovat, na Tebe se bez zábran spoléhat. Přemoz mě, abych Ti rád náležel časně i věčně. Jen u Tebe samého je pokoj a radost. Jen v Tobě je život, který neukončí žádné umírání.´

´Ať přijde cokoli, Bůh je mocný. Když naše dny jsou zastíněny a naše noci temnější než tisíc půlnocí, mysleme ustavičně na to, že ve světě působí veliká žehnající síla, která se jmenuje Bůh. Bůh může ukázat cestu z bezcestí. Chce proměnit temný včerejšek v jasný zítřek, až   posléze - v zářivý zítřek věčnosti!´

´Buď, Pane, veleben pro naši sestru smrt. Což to není výzva do posledního příbytku, ruka, jež nám otevírá dveře, dotyk Tvých úst, dotyk Tvých paží, které nás objímají? Smrti, jsi přede mnou jako výstup na horu. Jsi na konci mé cesty brána do domu. Jsi vystoupení ze školy. Jsi zlomený odpor mého posledního rozmachu. Jsi rozloučení se životem a práh věčnosti.´

´Zemřít je trochu odejít! Vím, že na siných rtech není pravé slovo vyřešení: pohleďte v modrý nebes třpyt. Při loučení z nás může zbýt jen hodnota nejvyšší ceny... Zemřít je trochu odejít! Jak sladké je však s touhou jít, jít od vás, kteří drazí jste mi, k Bohu s touhou a s nadějemi, že společně tam budem žít ... Zemřít je trochu odejít ...´

´Bůh buď v hlavě mé a v mém chápání, Bůh buď v očích mých a v mém dívání, Bůh buď v ústech mých a v mém mluvení, Bůh buď v srdci mém a v mém smýšlení, Bůh střez odchod můj a konec na zemi. Amen!´

Moc Vás zdravím

                                                                                             Sestra Pavla