Dopis nemocným - listopad 2015

Půjdeme-li nyní  častěji na hřbitov, abychom se pomodlili u hrobu svých drahých, přes všechnu bolest, kterou cítíme, víme, kde a jak zemřeli. Ale nedovedu si představit bolest těch mnoha tisíců lidí, kteří o smrti svých drahých nevědí vůbec nic. Bylo to za bombardování, byli odvlečeni, mučeni a zabiti, nebo zahynuli někde hlady, při útěku, na moři? Nejen země, ale i moře má své mrtvé. Mnozí běženci byli dlouho na moři, protože někde jim dali jen vodu a jídlo - a dál je nepustili. Evropa se jich bojí. I my se jich bojíme? Možná toho, že se v těch nepřehledných řadách běženců mohou objevit i nepřátelé, ale přesto věřím, že většina opustila svůj domov proto, že musela. Přejí si žít jako lidé, kterými jsou, stejně jako my, i když jsou tmavé pleti. Tvrdíme-li, že jsme věřící, pak na barvě kůže přece nezáleží! Bůh je Otec nás všech! Hlavní důvod všeho strachu spočívá asi nejvíc v lidském sobectví - každý musí na ně přispět i ze svého!

Moji drazí, a právě i my tu můžeme velice přispět svými modlitbami! Papež Lev Veliký ve svých kázáních o Blahoslavenstvích píše, že blahoslavení plačící se nermoutí pro to, co koná Boží spravedlnost, ale jsou smutní z toho, čeho se dopouští lidská nepravost. A v jiné staré duchovní knížce je odpověď přímo jako na tuto situaci. Autor zde píše:

„Boží láska nás na cestě naší spásy někdy přímo drtí, jen abychom se nezatratili. A nezatratit se znamená pochopit, že není dovoleno zahrávat si s láskou! S Boží láskou! Pochopit to znamená vstoupit do utrpení bratra! Jak často slyšíme: Proč je tolik utrpení na světě? A Bůh jako odpověď nám poslal svého Syna a ten od nás chce jen lásku! Říká nám: Milujte se a odpouštějte si. Je-li kolem vás nenávist, ve vás ať je jen láska. Setkáte se i se zrádci. Vy ale nesmíte nenávidět a odplácet zlé zlým. Čím více se miluje, tím více se obdrží. Milovat znamená doufat a věřit navzdory vší opačné skutečnosti. Hleďte mít Boha za přítele tím, že pro slabé budete mít ve svém srdci vždy odpuštění. Nemějte strach ani z lidí ani z démonů, neublíží vám! Dychtění po penězích vede ke kritice dobrého jednání. Ale dobří nekritizují. Nikdy! Dobří chápou. A nejsou sobečtí; je lépe dávat než přijímat! Bůh je náročný, ale i nekonečně štědrý, když odměňuje. Dává se tomu, který sám dává. Nejvíce dává ten, kdo na sebe zapomíná. Zapomenout na sebe je tou nejnesnadnější věcí. Jen ti, kteří pláčí, umějí milovat a rozumět. Milují bratry, kteří pláčí jako oni, rozumí jim v bolesti, pomáhají jim s dobrotou, která zakusila, jak to bolí být v pláči sám. A umějí milovat Boha, protože vědí, že mimo Boha je všechno bolestí; zakusili, že bolesti se ulehčí, pláče-li se na Božím Srdci.“

Moc Vás zdravím

Sestra Pavla.