Dopis nemocným - prosinec 2007

Dopis nemocným - prosinec 2007.

Drazí nemocní!

Máte rádi aventní dobu? Já také, velice. Proč? Asi proto, že je to doba očekávání něčeho velikého, krásného, čekání na vysvobození. Asi jako když za bezesné noci očekáváte ráno  a doufáte, že všechna ta bolest a strach konečně zmizí. Jako ve Skutkcích apoštolů, když loď odvážela zajatého Pavla do Říma. Jakmile námořníci po několikadenní bouři  zpozorovali, že  se blíží k zemi, „vyhodili ze zádi čtyři kotvy a nedočkavě čekali, kdy se rozední.“ (Sk 27,29)

Nemáme i my v srdci  podobné přání? Nezdá se nám někdy, že noc nad světem se stále více zatemňuje? Nemám teď ani tak na mysli všechny ty nepokoje a války, to strašné zabíjení a hlad ve světě, jako spíše ten všeobecný úpadek hodnot a naprostý nedostatek úcty, tolerance a lásky. Máte ještě kolem sebe známé rodiny, kde by nebyly sváry a rozbroje?  Všude jsou nějaké spory, buďto mezi sourozenci nebo manžely, ať už kvůli penězům či nevěře nebo jen proto, že už si nemají co říct. Manželé se rozvádějí bez ohledů na děti, čistě pro své sobecké zájmy a když se pak jejich dítě dostane do špatné společnosti, obviňují za to jeden druhého. Jak se dostat z těchto životních bouří? Jedině naší vírou! V sebetemnější noci a bouři nikdy nejsme bez pomoci. I my můžeme vyhodit  kotvy a přitom současně očekávat, že brzy nastane den. Najdeme je shrnuty v listu Judově: „Ale vy, milovaní,  budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu.“ (20,21) Tyto čtyři kotvy jsou: Slovo Boží, modlitba, láska Boží a milosrdenství našeho Pána. Je jen na nás, jak je budeme využívat. A co to má společného s adventem? Hodně. Vždyť právě advent je čekání na příchod onoho velikého milosrdenství Božího, odedávna slíbeného lidstvu. Čekáme narození Pána Ježíše! Znovu a znovu bychom si měli uvědomovat tento fakt, protože i když se stále slaví vánoce, kolik lidí ještě skuteně ví, proč? Že Pán přišel, aby nám svým životem a smrtí ukázal cestu k věčnému životu? A že nám dal směrnice, jimiž se máme řídit, abychom na té cestě nebloudili? Opravdu už to lidé nevědí? Nebo jim dáváme tak špatný příklad, že to nepovažují za pravdu? Možná , že obojí, ale pro nás je důležité, že to víme my a navíc i to, že Pán nás nespasí bez nás. To nás zavazuje, abychom adventní dobu prožívali opravdu jako advent, čekání a očekávání. Prosme o pomoc především neposkvrněnou Pannu Marii. Ona nejlépe pochopí a přijme všechny naše obavy, úzkosti a bolesti a plně podpoří naši slabou naději a důvěru. Budeme se spolu s Ní těšit a věřit, že Pán se nad námi a našimi drahými slituje nejen zde na zemi, ale že jednou přijde i okamžik, kdy Boží láska nám projeví své veliké milosrdenství a vysvobodí nás z těchto poměrů, abychom byli věčně s Ním. Není to přímo blažené očekávání?

Moc Vás zdravím a přeji radostné Vánoce.

Sestra Pavla.