Dopis nemocným - prosinec 2008
Opět tu máme adventní dobu, znovu nám bylo dopřáno těšit se na Vánoce. Opravdu se na ně těšíme?
Dopis nemocným - prosinec 2008.
Drazí nemocní!
Opět tu máme adventní dobu, znovu nám bylo dopřáno těšit se na Vánoce. Opravdu se na ně těšíme? Nebo při pohledu na život kolem nás je nám spíš trochu úzko? Bojů neubývá, naopak, na nejrůznějších místech světa vznikají nová ohniska násilí a válek, finanční krize už i u nás zvyšuje nezaměstnanost, lidi pronásleduje mnoho dalších starostí. Snad jen majitelé obchodů, plných zboží, davu a vánočních ozdob se skutečně těší, ovšem na vysoký zisk. Ale - nic nového pod sluncem! Louis Evely v jedné své vánoční homilii připomíná, že i opravdové narození Vykupitele se stalo v zoufalém světě. Zachariáš a Alžběta už nedoufali, že by ještě mohli mít dítě, Simeon a Anna se báli smrti, aniž by viděli Spasitele a Izrael na něho čekal tak dlouho, že už vlastně ani nečekal. Podobně jako mnozí z nás věří už tak dlouho, že už ani nevěří. Obyvatelé Jeruzaléma věděli moc dobře, kde se má Vykupitel narodit. Podali mudrcům přesnou zprávu. Vždyť znali své náboženství dokonale a slavili všechny své svátky. Ale žádnému z nich ani nenapadlo, aby se do Betléma vydal také. Věděli toho hodně. Podobně jako i dnes. Víme toho tolik, že nám to brání skutečně něco vědět a snadno upadáme do tupé lhostejnosti a zvyklosti. Právě to je nebezpečné! Nic by nám totiž nepomohlo, že se Pán před dvěma tisíci lety narodil, kdyby se i dnes nenarodil znovu. V nás, v našem srdci, v našem nitru. Nepomohlo by nám, že Slovo se stalo tělem, kdyby k nám dnes nikdo z jeho příkazu nemluvil. Nepomohlo by nám, že se tehdy projevila něžná Láska Boha, kdyby dnes nebyl mezi námi nikdo, kdo by miloval, myslel a soucítil a kdybychom se dnes i my neměli navzájem aspoň trochu rádi. Boží Syn stále potřebuje tělo, potřebuje ruce, aby mohl léčit, paže, aby mohl podpírat, ústa, aby mohl mluvit a srdce, aby mohl milovat. V kom z nás se v té veliké, svaté noci skutečně znovu zrodí? Prosme za sebe navzájem, aby nám toto štěstí bylo dopřáno. Neboť nám dá všechno, co je sám. Syn Boží přišel, aby nám zjevil Otce, aby se mohl stát naším bratrem, aby nás naučil milovat Otce a svěřit se mu. Svým příchodem na svět nám ukázal a stále znovu připomíná, co nám nejvíce chybělo a chybí. Jakmile totiž zpřetrháme životní pouto, které spojuje dítě s Otcem, stvoření se svým Stvořitelem, upadneme do smrtelného osamění a odcizíme se sami sobě i druhým. Proto jsou Vánoce tak nesmírným darem a velikým milosrdenstvím pro tento zoufalý svět. Je to zjevení Boží lásky, zjevení nejniternějšího a nejkrásnějšího Božího tajemství. Syn Boží přišel na svět a chce být mezi námi, abychom se od něho učili, kým vlastně jsme. Odhaluje nám, jak Syn miluje Otce, jak Otec miluje Syna, jak Otec miluje nás a v čem spočívá naše největší výsada - že jsme děti Boží. Opravdu můžeme z celého srdce zpívat: Nám, nám narodil se!
Moc Vás zdravím a přeji milostiplné Vánoce.
Sestra Pavla.