Dopis nemocným - prosinec 2009

Dopis nemocným – prosinec 2009

Drazí nemocní!

Možná víte, že všeobecný úmysl Apoštolátu modlitby na prosinec zní: Aby o Vánocích lidé na zemi poznali vtělené Slovo jako Světlo, které osvěcuje každého člověka. Aby národy otevřely své dveře Kristu, Spasiteli světa. Tato prosba mě velice zaujala, neboť, jak si všichni moc dobře uvědomujeme, naléhavě platí i pro náš národ. Ale jak se nejlépe na tento úmysl modlit? Odpověď jsem našla v knížce „Modliteb“ kardinála Anastasia Ballesttrera vydané v r. 1994. Zde je:

„Přijď, Pane Ježíši, očekáváme Tě. Ty nejsi Pán, kterého bychom se měli obávat, být z něho ustaraní, vyděšení. Ty nás přitahuješ, necháváš po sobě toužit, vzbuzuješ v nás radost. Svou silou působíš, že v nás překypuje přemíra Tvé milosti, vzýváme Tě, Vykupiteli. Vkládáš do našeho života namísto zmatku našich vášní sladké jho Evangelia, Tvého přikázání lásky. Neskrýváme před Tebou nevěru v našem životě. Naopak, připomínáme Ti ji na znamení naší důvěry ve Tvé milosrdenství. Přicházíš k nám oděn zbožňováníhodnou křehkostí novorozeněte, slabého a bezmocného. A my přesto vzýváme Tvou sílu, sílu Boží, jež objímá náš život, aniž by ho lámala, a sděluje nám tajemství jak být svobodní, podrobení jen Tvému milosrdenství. Z Tvé paže, Pane, nejde strach: můžeme ji žádat, aby nám byla oporou. Ona nám stále ukazuje cestu dějinami spásy – v nichž ty stále vítězíš – a bere ohled na každý okamžik naší únavy, křehkosti, zbloudění, nevěry. Je to paže, kterou vidíme nataženou na Kříži ve všemohoucím gestu vykoupení. Ty nám přicházíš vstříc s otevřenou náručí: s gestem dítěte, které nabízí lásku tomu, kdo o ni žádá, s gestem umírajícího Ukřižovaného, který rozevírá paže, aby nám sdělil, že nelitoval oběti svého narození, ba že za ně platí až do těch nejzazších důsledků. Ty nám stále, Pane Ježíši, přicházíš vstříc s otevřenou náručí, abys nás stiskl v objetí a to je tím rozhodujícím motivem našeho života…“

„Běh událostí ohlašuje Tvůj příchod: Ty přicházíš! Chceme Ti otevřít své dveře!  Zatímco lidé s elektronickými mozky zpracovávají údaje a sdělují nám, co budeme dělat v r. 2010, my voláme: přijď, Pane Ježíši! Věříme v budoucnost: ne v tu vykonstruovanou lidmi, ale v tu, kterou připravuje Otec pro naši spásu. Nevíme, co se může stát zítra. Jedna věc je však jistá: Ty přicházíš! Přicházíš dnes i zítra. Přicházej stále, dokud se i ten poslední člověk nestane zcela součástí Tebe, Synu Boží. To nás naplňuje klidem a nadějí. Ne snad pro nedostatek solidarity s lidskou úzkostí a trápením, ale proto, že Ty z nás děláš utěšující bytosti, zvěstovatele Tvého Království. Jak je krásné, že náš život je více inspirován budoucností než minulostí! Staň se Světlem na naší cestě! Chceme kráčet s Tebou, který vstupuješ do života všech. I smutek těch, kteří Tě neočekávají, je známkou touhy, kterou Ty sám zasazuješ do srdcí všech jako kvásek… Učiň, aby celý náš život byl voláním touhy a naděje…“

Moc zdravím a přeji radostné Vánoce.

Sestra Pavla