Dopis nemocným – prosinec 2010

Dopis nemocným – prosinec 2010

Drazí nemocní!

Uběhl rok a opět tu máme Vánoce. Už před více než dvěma tisíci lety seslal Bůh svého jednorozeného Syna, aby ukázal člověku, co je to opravdová láska, a naučil ho milovat. Je to opravdu tak nesmírně těžké, že to dodnes pochopilo tak málo lidí?

V knížečce Bruna Ferrera "Živá voda pro duši" mě zaujal  krásný příběh "Betlémský vlk", který hodně napovídá. Poslechněte si ho.

„Kdysi dávno žil nedaleko Betléma vlk. Pastýři z něj měli velký strach a bděli celé noci, aby před ním uchránili svá stáda. Drželi stráže, takže se vlk z výprav pokaždé vracel hladový, s prázdným břichem a pořádným vztekem. Jedné zvláštní noci najednou zazářilo světlo a všude kolem byla slyšet hudba. To zpívali andělé. Právě se narodilo dítě. Maličký růžový uzlíček, takové mrně. Vlk se nestačil divit, jak je možné, že se všichni ti obhroublí pastýři rozběhli na to dítě podívat. „Takové pozdvižení pro jedno lidské mládě,“ říká si. Ale byl zvědavý, a protože měl hlad a myslel si, že by se mu cestou mohlo nějaké to sousto poštěstit, tiše pastýře zpovzdáli sledoval. Když uviděl, že vešli do chléva, zastavil se a čekal ve tmě.

Patýři nesli dary. Pozdravili muže a ženu a uctivě se poklonili právě narozenému dítěti. Pak zase odešli. Když muž se ženou osaměli, únavou usnuli.

Vlk opatrně proklouzl do chléva. Nikdo si ho nevšiml. Jen to dítě. Otevřelo oči dokořán a prohlíželo si dlouhý čenich, který se k němu přibližoval. V pootevřené tlamě byly vidět jeho ostré zuby a jazyk rudý jako krev. Štěrbinky očí hrozivě svítily. Ale nezdálo se, že by se ho dítě bálo. „Toho bych spolkl celého najednou,“ pomyslel si vlk. Jeho horký dech zavanul až na dítě. Vlk napjal svaly a připravoval se k útoku. V tom okamžiku mu dítě maličkou ručkou něžně přejelo po čenichu. Poprvé v životě jeho drsnou a rozcuchanou srst někdo pohladil. A hlasem, jaký vlk ještě nikdy neslyšel, mu dítě řeklo: „Vlku, mám tě rád.“

Tehdy se v temném betlémském chlévě událo cosi neuvěřitelného. Vlčí kožich spadl na zem jako odložený plášť. Místo vlka tam stál člověk. Skutečný člověk z masa a kostí. Padl na kolena, políbil dítěti ručky a chvíli se tiše modlil. Potom muž, který býval vlkem, vyšel se vztyčenou hlavou z chléva a hlásal celému světu:

„Narodilo se božské dítě, které vám může darovat skutečnou svobodu. Mesiáš je tu! Mesiáš vás promění!“

Božím plánem bylo proměnit tvory obyčejnou láskou. U divokých zvířat to možná jde, ale u... ?

Láskyplné Vánoce!

Sestra Pavla