Dopis nemocným - říjen 2008

Dopis nemocným - říjen 2008.

Drazí nemocní!

Tentokrát jsem si vybrala jako téma svého dopisu úmysl z Apoštolátu modlitby na říjen a to Úmysl našich biskupů. Zní: „Aby ve školních třídách žáci a studenti pěstovali přátelské vztahy bez závisti, sobectví a šikany“.  U nás se sice ještě ve školách nestřílelo, ale všechno velké, ať už dobré či zlé, se rodí z malých počátků. My víme, že jedinou záruku a jistotu máme ve své naději v sílu modlitby; ve své neochvějné víře v Boha, v jeho nekonečnou lásku a milosrdenství. Ale kde a v čem mají hledat jistotu  rodiče těch dětí, když Boha ani neznají?

Nedávno jsem kdesi našla pěkný příběh: „Moje nejmenší dcerka vyžadovala, abych jí četl každý večer pohádku. Tak mě napadlo koupit jí řadu videokazet s pohádkami. Hravě se naučila si je pouštět a několik dnů to pěkně fungovalo. Až mi jednou večer zas strčila do ruky  pohádkovou knížku. ´Ale, holčičko moje, vždyť si umíš pustit video´. - ´Ano, ale nemůžu se ti posadit na klín a dívat se na tebe´, odpověděla malá.“ - Moji milí, není právě zde počátek všech dalších problémů? Nejen, že většina mladých rodičů se za své děti vůbec nemodlí, ani to totiž neumí, ale někdy už od nejútlejšího dětství je posadí před televizi, místo aby si s nimi  co nejvíce povídali a chovali je v náručí. Je to jen pro nedostatek času či pro vlastní sobectví?

A jiný příběh: ´Vznětlivému chlapci otec poradil, aby pokaždé, když vybuchne vzteky, zatloukl do  ohrady kolem zahrady jeden hřebík. První den to bylo 38 hřebíků. Časem hoch pochopil, že je lepší si dát pozor a ovládnout se, než pořád zatloukat hřebíky. Takže po týdnech otci hrdě hlásil, že už se nevzteká. Otec mu řekl, ať tedy každý den, kdy se na nikoho nerozhněvá, vytáhne hřebík. Po čase nebyl v plotě ani jeden hřebík. Otec chlapce pochválil, ale řekl mu:´Podívej, plot je sama díra. Už nikdy nebude jako dřív. Stejně tak, když cokoli v hněvu řekneš nebo uděláš těm, které máš rád, způsobíš ránu. Jsou podobné těmhle dírám. A i když se tisíckrát omluvíš, nikdy se úplně nezacelí.“

Co oba příběhy vyjadřují? Potřebu veliké lásky! A čas pro vzájemné setkávání, nejen s dětmi!

Lidské bytosti jsou křehké a zranitelné. Všechny jako by nesly nápis: Pozor - sklo! Martin Buber kdesi říká: „Každý člověk vyhlíží někoho, kdo by mu pomohl, aby mohl být opravdu plně celým člověkem“. Potřebujeme to všichni, i my ´velcí´, natož pak děti. Ve své knížce ´Spratek´ píše Torey Haydenová, že pracovala dlouho s dětmi, které se potýkaly s emočními problémy. „Co všechno dokázaly přežít! Potřebují však dostat to, co my ostatní vnímáme jako samozřejmost.  Musíme jim dát důvěru, lásku, podporu a pomoci jim uvědomit si, že mají hodnotu a že na světě nejsou vůbec zbytečné. Pak mohou překročit hranice pouhého přežívání a zvítězit.“  Prosme o to pro všechny děti na celém světě, aby vyrůstaly v míru a lásce.

Moc Vás zdravím.

Sestra Pavla.