Dopis nemocným -  říjen 2009

Dopis nemocným - říjen 2009

Drazí nemocní!

   Jako spolusestra Apoštolátu III. řádu sv. Františka jsem už několikrát chtěla  říjen věnovat velikému světci sv. Františkovi. Teď, kdy celý františkánský řád slaví 800 let své existence, je to tedy ta nejlepší příležitost vzpomenout na jeho zakladatele. Sv. František má na celém světě mnoho ctitelů; (možná i mnozí z Vás k nim patří) a o jednom z nich bych Vám ráda pověděla.  Je to polský spisovatel Roman Brandstaetter (1906-1987), který po 2. svět. válce jako kulturní atašé na polském vyslanectví v Římě konvertoval z židovství ke katol. církvi. Celou válku prožil jako válečný dopisovatel v Jeruzalémě, kde již  prodělával svou konverzi. Píše o tom v  knížce  Bible na stole. Tam také vlastně došlo k jeho prvnímu nepřímému setkání se sv. Františkem, jehož se stal velkým ctitelem. Po jeho stopách procestoval pak celou Umbrii a o své lásce k němu se vyznává v Umbrijské kronice. Je to nádherná poesie v próze, ráda se k ní stále znovu vracím. Ale to hlavní, co bych Vám chtěla vyprávět, je následující:

   Spisovatel ve svém zanícení považoval sv. Františka za jednoho z nejbližších přátel Ježíšových a opravdu mu vadilo, že není uveden v Novém zákoně přímo mezi apoštoly. Měl snad někdo Pána Ježíše více rád nežli právě sv. František? Přesto však v Písmu svatém o něm nebyla ani zmínka. I Umbrie mu připadala jako část Svaté země. Přiznává, že neví, do jaké míry jde o fantazii či o jeho pozorovací schopnost. Ale obě, Umbrie i Galilea, se mu zdály být, včetně nebe a vzduchu, vytvořeny podle stejné předlohy. Stále znovu pročítal zprávy o Kristově putování městečky a vesnicemi podél Genezaretského jezera a byl fascinován, jak přesně tento popis odpovídá umbrijskému charakteru. Jak je tedy možné, že se tam mezi apoštoly či učedníky nikde neukáže i sv. František? Byl přece Pánu tak oddaný a následoval ho s nesmírnou láskou. Cožpak by si nezasloužil, aby byl mezi prvními?  Nakonec se mu ale přece jen dostalo zadostiučinění. V dolním kostele v Assisi objevil fresku od Lorenzettiho. Toto oduševnělé umělecké dílo představuje Matku Boží s Ježíškem v náručí, před kterou klečí evangelista Jan se sv. Františkem. Středověcí komentátoři tvrdí, že na fresce je zachycen okamžik, kdy se malý Ježíšek s dětskou důvěřivostí ptá své Matky: „Kdo z těchto dvou je větší svatý, Jan nebo František?“  A Matka Boží nenápadně ukazuje na sv. Františka, který, zcela vylekaný z té nečekané pocty,  pokorně klade ruku na srdce.

Není to krásné? Možná, že někomu se to bude zdát sentimentální, ale sama se plně přikláním na stranu autora. I pro mne je chudičký sv. František jedním z těch největších následovníků Pána. A představa, že se v nebi u Matky Boží i za mne přimlouvá, mi dodává velikou útěchu.

Moc Vás zdraví

sestra Pavla