Dopis nemocným - srpen 2008

Dopis nemocným - srpen 2008.

Drazí nemocní!

Stále znovu si uvědomujeme, jak ten čas rychle ubíhá. Už jsme v polovině prázdnin. Pro mě byl měsíc srpen vždy „pouťový“. Snad pro ten ústřední svátek Panny Marie, svátek jejího slavného Nanebevzetí. Nedávno se mi dostala do rukou starší homilie Otce biskupa Josefa Hrdličky pod názvem Liturgie Mariina života. Je to velice krásná óda na Pannu Marii, a tak bych Vás chtěla aspoň s malým úryvkem seznámit:

„… Podobně jako v liturgii mše sv. i v liturgii Mariina života je obětování. Není obřadním úkonem, ale vždy je tam ona celá a bez výhrad. Nepodává Bohu obětní dary, ale především sebe, se vším všudy… Vy znáte, milí přátelé, že Církev vnímá Pannu Marii ve spojení s Ježíšem. Bez Ježíše si Marii ani neumíme představit. V Betlémě ho držela v náručí jako mladá matka. Na Golgotě jako matka bolestná. Nemluvně nese maminka s radostnou lehkostí. Je maličké a přilne k ní. Je pro ni nejsladším a nejlehčím břemenem. Na Golgotě to bylo jiné. Matka nemůže unést tělo dospělého syna, bezvládného muže bolesti a žal v srdci je pro ni závažím ještě těžším. Jako první uchopila tělo Kristovo a podala je světu. V Betlémě i na Kalvárii. První svaté přijímání v dějinách světa a církve. Maria přijala Ježíše do svého života. Tím není míněn život jako lůno, ale celý život jako takový. Přijala Ježíše do celé své bytosti, natrvalo, neodvolatelně, tělem i duší. Je a navždy zůstane jím zcela prostoupena. Dítě bude dočasně žít ze své matky. Ona bude navždy žít z něho, ze svého Boha. Na každém kroku, v každém záchvěvu duše. Ve vědomí i v podvědomí. Plod jejího života bude růst a rozvíjet se. Jak se liší její přijímání od našeho!

Přiznejme si: Za pár minut po skončení liturgie - mše sv. - rychle zapomínáme na Hosta, který vstoupil do našeho života. Přestáváme se mu věnovat. Ztrácíme nit dialogu, rozechvění srdce odeznívá. Jeho přítomnost je přehlušena vším možným, co ze všech stran signalizuje svět. A to je všechno špatně. Prosím, ať nás naučí přijímat Krista. Ať nám pomůže.

Pojďme se za to všechno pomodlit. Zkusme teď na chvíli pokleknout, každý jak můžeme. Sepněme ruce a prosme. Jeden za všechny a všichni za jednoho:

Nauč nás, Panno Maria, co Ty umíš dokonale. Pomoz, ať každé přijímání Ježíše znamená změnu v životě, která dovede setřást a odmítnout pokušení stereotypu slov a gest. Ať jde vždy o pravdivý pokus. O nové vyznání lásky Ježíši, o početí nového rysu jeho krásy v mé vlastní podobě. Ať ve mně roste. Ať odpustí každý můj hřích, křehkost, slabost i zranitelnost. Naštěstí vím, že všechny stíny se při pohledu na Tebe okamžitě rozplynou. Amen!“

Moji milí, věřím, že budeme-li se takto modlit,  Matka Boží nám ráda pomůže.

Moc Vás zdravím.

Sestra Pavla.