Dopis nemocným - srpen 2009
Protože středem měsíce srpna je svátek Nanebevzetí Panny Marie, opět jsem vzala do rukou „Úvahy o Panně Marii“ od kardinála Meisnera. Jsou velice krásné a povzbudivé:
Drazí nemocní! Dopis nemocným - srpen 2009.
Protože středem měsíce srpna je svátek Nanebevzetí Panny Marie, opět jsem vzala do rukou „Úvahy o Panně Marii“ od kardinála Meisnera. Jsou velice krásné a povzbudivé:
„Maria je plná radosti, a proto zpívá. Od ní máme tu nejkrásnější píseň: Magnificat. A sotva vstoupí Maria do domu Alžběty, začne i tato stará žena zpívat - první mariánskou antifonu: „Požehnaná jsi, Maria, protože jsi uvěřila“. O něco později zpívá i Zachariáš, který pro svou nevěru oněměl...
Každému křesťanu je uloženo mluvit před tváří Boží. Kdo zůstává němý při Boží chvále, ztratil Božího ducha... Sedmero bolestí Panny Marie je relativizováno Mariinými sedmi radostmi. Neměli bychom zapomínat, že bolestná Panna Maria se původně jmenovala přešťastná Matka. V jedné mariánské písni se zpívá: „Raduj se, vždyť všechna bolest zmizela, aleluja“. Radostnost Mariina nespočívá v jejím osobním šťastném duševním rozpoložení a stejně tak ani v příznivých poměrech kolem ní, nýbrž v její blízkosti Pánu ... Žila v situacích stálého přetížení, blízkost Pána ji však nenechala podlehnout, nýbrž vše překonat. Právě tato radostnost je ozvěnou na Boží blízkost, zatímco úzkost je odrazem vzdálenosti od Boha. Proto vlastně neexistuje žádná křesťanská úzkost; úzkost je vlastností pohanů ... Kristovu blízkost vnímala Maria denním setkáváním se s Kristovým křížem. Nikdo z lidí nestál ve stínu kříže tak jako Maria, proto neexistuje nikdo jiný, kdo by tak viditelně ukázal, co to je být věřící, věrný a radostný. Ani žádný svatý není bez kříže a žádný svatý není smutný. Maria je naší Matkou i naší sestrou právě tím, že je v těsné blízkosti kříže. Ráda by nám byla co nejblíže, vždyť i my stále žijeme v jeho stínu. Chtěla by nás opojit svou věrností kříži, aby i naše srdce bylo plné víry, věrnosti a radosti.“
A protože od 19.června máme Rok kněží, velice mě zaujal i tento příběh z oné knížky:
„Před mnoha lety jsem objevil v jednom starém, už vymodleném breviáři lístek, který napsal vlastnoručně ten, kdo se jej modlíval. Stála tam tato slova: „Z mého boku teče krev. Srdce se probouzí, když je zasaženo bolestí. Došlo k proměně, jsem knězem. Napsáno ve 30. roce mého kněžství.“ Snad je přípustná otázka, jak je možné napsat po třicetiletém kněžství, v hodině, kdy se pisatel cítil tváří v tvář Bohu, taková slova: „Došlo k proměně, jsem knězem“. Cožpak se tak nestalo v hodině, kdy biskup vložil své ruce na kandidáta kněžství? Jistě, ale pro kněze zůstává celoživotním úkolem obětovat celou svou existenci nové kněžské moci. Člověk může zestárnout, a přesto se stále ještě učit. To platí nejen pro kněžství, ale pro křesťanství vůbec. I svátek Nanebevzetí Panny Marie nám ukazuje, co všechno znamená být křesťanem.“
Moc Vás zdravím
Sestra Pavla.
