Dopis nemocným - srpen 2011
Jak všichni víme bude v Madridu tento měsíc probíhat Světové setkání mládeže se Sv. Otcem. Již dlouho se modlíme za jeho šťastný průběh a přejeme všem účastníkům, aby je bohatě obdaroval.
Dopis nemocným - srpen 2011
Drazí nemocní!
Jak všichni víme bude v Madridu tento měsíc probíhat Světové setkání mládeže se Sv. Otcem. Již dlouho se modlíme za jeho šťastný průběh a přejeme všem účastníkům, aby je bohatě obdaroval. V knížce P.Wilfrida Stinissena je pěkná úvaha o důležitosti všech setkání, o jejich významu pro nás všechny. Posuďte sami. Možná i v nás probudí touhu též se častěji s někým setkávat, hlavně nám ale ukáže jak a proč.
„Je nekonečně osvobozující se setkávat, když na sebe nelepíme všelijaké vnější nálepky. Taková setkání mohou být hluboká a cesta k druhým vždy otevřená, nebudeme-li ulpívat na různých předsudcích. Kdo přistupuje k druhým otevřeně, vidí i do pozadí, které staví druhého do úplně nového světla. Když si budeme vycházet vstříc, aniž bychom se dali ovlivnit názory jiných, naše rozhovory se stanou otevřenými a budou nás smysluplně vzájemně obohacovat. Pouze jako prázdné nádoby dokážeme přijmout druhého takového, jaký opravdu je. Jen jsme-li skutečně otevřeni a osvobozeni od každého zevního a povrchního dojmu, budeme všechno chápat a přijímat nově. Naučíme se druhé vnímat stejně, jako když nasloucháme hudbě. Budeme prostě sledovat melodii, aniž bychom si přáli, aby byla taková či onaká. Zaujmou-li pak obě strany v rozhovoru týž postoj naslouchání, vznikne i atmosféra vzájemného mlčení. Tehdy se rozhovor stává setkáním mezi ´já´ a ´ty´ a každé slovo, které vystupuje z hlubokého a vřelého mlčení oblažuje mluvčího i posluchače... Často jsou chyby, které vidíme na jiných, projekcí našich vlastních chyb. Co bychom tak neradi viděli u sebe, přenášíme na někoho jiného.Vidíme-li třísku v oku bratra, bude od nás jen moudré, vytáhneme-li trám ze svého oka. Z chyb, kterých si všímáme u jiných, se můžeme hodně poučit právě o sobě. Čím více žijeme v lásce, tím méně se zaobíráme nedostatky druhých. Láska nebere na lehkou váhu motivy jiných a vždy hledí na to dobré v nich... Dobro je vždycky pravdivější než zlo. Kdo hledí na hloubku pravdy v druhém, uvidí, že je stvořen k obrazu Božímu: aby miloval a sám byl milován. Ve výchově i v přátelství je sice důležité, abychom v pravou chvíli klidně a věcně poukázali na selhání nebo slabost bližního, důležitější však je, abychom se radovali z jeho dobrých stránek. Ne mu je závidět, ale vyvolávat na světlo. Každému přece mnohem více pomůže, když ho po zásluze oceníme a ne když ho jen káráme. Sami zakusíme nesrovnatelně větší štěstí, budeme-li si ve svém okolí všímat spíše dobrého než zlého. A hlavně pamatujme: Pravda nás osvobodí! Člověk žijící v pravdě a je pravdivý ve všem, co je a co dělá, žije v pokoji. Všechny mezilidské vztahy a všechna naše setkávání se tak stávají otevřenými, zjednoduší se a projasní, budeme-li vždy autentičtí a pravdiví.“
Moc Vás zdraví
Sestra Pavla.
