Dopis nemocným - srpen 2012

Dopis nemocným - srpen 2012

Drazí nemocní!

Stále jsou ještě prázdniny, a tak se znovu podívejme do knížky O. Phil. Bosmanse „Ano životu,“ co tam píše a radí pro dovolenou. A předejme to dál, zvláště našim mladým!

„Lidé jsou zvláštní druh ptáků. O dovolené dostanou křídla a vznesou se do vzduchu. Čím lépe dovedou létat, tím dále chtějí doletět. Co vlastně hledají? Musí se znovu učit žít!

Vrať se sám k sobě! Zklidni se! Vzdálenost, kterou musíš překonat, není tak velká. Je to jen vzdálenost mezi tvou vnější a vnitřní stránkou. Jde o tvé nitro. Jestliže v něm není pokoj, pak na celém světě nenalezneš radost z volných dnů. Je-li v tvém srdci pokoj a radost, pak můžeš jít, kam chceš. A to budou opravdové prázdniny! Čas veliké vděčnosti  za život. Čas   zázraků přírody a příležitost uzavřít s ní přátelství. Hledej ticho a nalezneš klid. To je zdroj radosti, která se vytrácí v neustálém spěchu a hluku. Žij a raduj se z prostých věcí. A uvědom si:  Můj bližní je zde! Proč ho hledám tak daleko? Můj bližní, který čeká na mou lásku a na mé uznání a který potřebuje mé přátelství. Můj bližní, kterému každý den mohu pomoci. Přátelským pohledem, dobrým slovem, pomocnou rukou. Nebydlí někde za horami, ani za mořem. Můj bližní je zde! Je to můj muž, moje žena v mém domově. Je to mé dítě a každé jiné dítě, které hledá teplo mého srdce. Je to můj otec a moje matka, kteří zestárli a potřebují moji pomoc, kteří potřebují především mou pozornost a dětinnou oddanost. Je to také nemocný vedle mne, který je už tak dlouho upoután na lůžko a dosud jsem ho nenavštívil. Je to slepec, kterému mohu přečíst noviny. Je to kolega, který ztratil práci a je z toho úplně zničený a na kterého nikdo nemyslí. Je to můj bližní!  A je vedle mě!

Tolik lidí trpí tím, že nejsou schopni žít ve vzájemném pokoji a být aspoň trochu šťastní. Proč? Nesetkali se s upřímností, proto nedůvěřují. Ale - jestliže to se mnou myslíš dobře, budu lepší i já. Tak jako je růst rostlin závislý na příznivém klimatu, tak je závislý rozvoj člověka na duchovním klimatu, ve kterém žije. Květiny bez  vody a slunce nemohou  kvést, lidé nemohou být lidmi bez tepla přátelství. Lidské vztahy jsou určovány tím, že se lidé často z různých příčin, ať už vnějších či vnitřních, brání projevit vzájemné city. Lhostejnost a nedůvěra lidi rozdělují. Atmosféra se ochlazuje, teplota klesá na nulu. Naopak, porozumění a důvěra lidi spojuje. Pak je hned na světě o něco tepleji.

Přežít můžeme jen tím, že budeme žít jinak. Jestliže špatně smýšlím, budu i špatně jednat. Jestliže budu lidem ubližovat, nebudou lepší. Když však o druhém dobře smýšlím, dávám mu tak najevo, že mi není lhostejný. Právě naopak! Říkám tím: Mnoho pro mne znamenáš. Stojíš mi za námahu. Mám tě rád! Probuď se k životu! Žij!“

Moc Vás zdravím

Sestra Pavla