Dopis nemocným - srpen 2014

Dopis nemocným - srpen 2014

Drazí nemocní!

„Ty, kdo trpí bez naděje, ty, kdo hledají bez víry, ty, kdo Tě milují, aniž Tě poznají, doveď skrze nás k Tobě, Bože!“ Tato prosba z francouzského breviáře zdá se být přímo odpovědí na národní úmysl Apoštolátu modlitby pro tento měsíc. Ten nás vyzývá k modlitbě za to, aby lidé, hledající smysl života, poznali Krista, který je cesta, pravda a život. Předchozí modlitba prosí, aby to Pán udělal skrze nás. Třeba je denně potkáváme a měli bychom jim pomoci.

 Jak? Především  modlitbou, vždyť ona je to jediné, co Boha přemáhá; a jinak? Nějakým povídáním? Všichni víme, že dnes je krize slova, nikdo mu nevěří. I v církevním společenství už probíhala debata ohledně kázání. Používá se tam někdy slov, kterým nevěřící absolutně nerozumí. Co s tím? Takto:´Slova slyší každý, ať už jim rozumí či nerozumí. Ale pokud za těmito slovy neuvidí život podle nich, tak je stejně nebude následovat.´ A to je i výzva pro nás! Poznámky z mnoha duchovních cvičení mohou nám být návodem, jak na to.

I nás Pán volá především už křtem, abychom posvěcovali sebe, ale i prostředí, v němž  žijeme a celé okolí. Jen dávejme více pozor a všímejme  si  Božího volání. Nezáleží tu na věku, duše je stále mladá! Zdá se nám, že už nic nedokážeme? Nevadí! Když matky přiváděly k Ježíši děti, vždy je přijímal s láskou. Proč? Protože jsou pokorné, prosté, upřímné, neznají faleš. To chce Pán i po nás. Pokora je první a základní ctnost, na které rostou a padají všechny  ostatní. Uznáme-li, že nic neznamenáme, Bůh bude s námi. Vše je od Boha, my sami nejsme nic! Jen pokorného člověka všichni milují. Je jako dítě, nikoho nerozhněvá, nad nikým se nepovyšuje, s nikým se nehádá, naopak - každý se s ním cítí dobře. Pokora se nezakládá a neprojevuje ve slovech, ale jen ve skutcích! Umí děkovat a dovede být vděčná.

 Stejně tak jako opravdová láska. Jedině láska k bližnímu nám zaručí věčnou spásu, je to ta nejkrásnější ctnost, bez ní by láska k Bohu nebyla  ta pravá, úplná. Láska k bližnímu  nesnese žádnou křivdu vůči druhým, pro každého chce jen dobro, nikomu nikdy nezávidí. V celém světě dnes láska velice ochabuje, převládá sobectví a chamtivost, nikdo si neváží duší. Pouze   křesťanství požaduje i lásku k nepříteli. Opravdu není vždy  snadné vycházet s nesympatickými lidmi, přesto ale je máme s láskou snášet. Jen tím můžeme dokázat, že se snažíme žít podle evangelia a že nám k tomu dodává sílu naše křesťanská víra, naděje a láska.

Jak tedy pomoci těm, co hledají tu pravou cestu, aby poznali křesťana? Především by nás lidé měli poznat jako zcela normální a potom, že se dovedeme usmívat a radovat, nu a až úplně nakonec, že jsme věřící! Na to přijdou vlastně zcela bezděčně - ne podle nějakých našich ´svatých´ řečí, ale podle  celého našeho života. Prosme tedy Pána, ať jim i nám pomáhá.

Moc Vás zdraví

Sestra  Pavla