Dopis nemocným – únor 2010

 Dopis nemocným – únor 2010

Drazí nemocní!

Nevím, jak Vám, ale mně se zdá vánoční doba příliš krátká. Vůbec se nedivím, že v mnoha kostelích, kde mají jesličky někde na bočním oltáři, ponechávají je tam až do svátku Uvedení Páně do chrámu, do 2. února, aby co nejdéle připomínaly, že Světlo světa ozářilo zemi a svítí nám na cestu.

Na druhé straně to zcela odpovídá životu. I naše dětství je krátké a příliš rychle přichází život se svými starostmi a těžkostmi. Liturgické mezidobí končí a nás čeká postní doba. Jak je důležité, abychom ji opravdu dobře  prožili. Moc krásně o postu píše otec biskup Hrdlička ve své knížce "Pane, Ty víš všechno." Poslechněte si aspoň úryvek:

"Svět kolem nás se utápí ve hmotě, v konzumním stylu života. Sám začíná aspoň podvědomě tušit potřebu postu jako očistné síly, která je nutným pramenem k přežití. Je třeba se osvobodit od tlaku a diktátu hmoty a těla, který podrobuje a zotročuje. Právě půst je tímto aktuálním programem: Sebezápor, sebeovládání, zápas o převahu duše nad tělem, práce na sobě samém. Nemá ale jít o snahu motivovanou vlastním zájmem (abych byl štíhlejší, zdravější apod.). Jedinou skutečnou motivací má být láska k Bohu, která mě burcuje, inspiruje a vede, aby můj život byl pro Něj darem co nejušlechtilejším. Apoštol Pavel zdůrazňuje novozákonního ducha postu: Jsme Božími vyslanci, Božími spolupracovníky v Jeho díle. Máme se smířit s Bohem. 'Teď je ta doba příhodná, teď je ten den spásy.' Zatímco vyslanci různých zemí jednají diplomatickými a politickými cestami v zájmu míru a pokojného soužití, zde jde o mnohem radikálnější proměnu, o smír s Bohem, jdoucí až ke kořeni, uzdravující samé jádro naší bytosti. Právě nyní začíná ona požehnaná doba, do které máme vstoupit s rozhodnutím obnovit svůj vztah k Bohu a k bližnímu. Vyslanci zemí se těší imunitě, která je chrání před právními postihy v případě, že něco spáchají. V tom jsou ve výhodě před ostatními. Vyslanci Božího království však nejsou chráněni podobnou imunitou. Čím větší nároky se na ně kladou, tím větší dopad má každé naše selhání, nevěrnost nebo hřích... Výzva k postu má být svobodnou odezvou milujícího srdce, které nemůže jinak, než se z lásky rozhodnout pro postní kázeň, aby se mohlo více sblížit s Bohem... Tím, že přitahuje uzdu tělesnosti, uvolňuje nové síly ducha. Člověk se vymaňuje ze závislostí na všem nižším a stává se plněji sám sebou. Roste ve své podstatě a ve své mravní síle. V době, kdy je pojem svoboda zneužíván a mylně chápán, je třeba vědět, že právě půst je velkou výzvou k vnitřní svobodě a k dotváření Božího obrazu v nás...

Dej, Pane, ať začátek postní doby přijmeme jako dar Tvé lásky a všechno, pro co se rozhodneme, ať je svobodným, chtěným výrazem naší lásky k Tobě!"   

Moc Vás zdravím.

Sestra Pavla