Dopis nemocným - únor 2012

Dopis nemocným - únor 2012

Drazí nemocní!

  Také se Vám zdá vánoční doba příliš krátká? Mnozí si proto nechávají jesličky až do 2. února. Právě u nich jsem si vzpomněla na příhodu jednoho pana faráře. Dostal nové jesličky a chtěl jimi na půlnoční své farníky překvapit. Byly velice krásné, zářila z nich láska a pokoj. Kněz se při kázání zmínil, jak i ta zvířátka jsou tichá, netrkají se a zeptal se: „A víte proč?“  Jeden čipera hbitě odpověděl: „Protože jsou z lepenky.“ Někdo se usmál, jiný pohoršil, i když řekl pravdu. Jesličky, byť sebekrásnější, bez víry neznamenají nic, není v nich život, jsou jen jako. Nejsou Vánoce u mnohých podobné? Jen pěkný zvyk, krásná tradice, která dojímá a měla by se zachovat? Vždyť i politici o Vánocích mluví o pokoji a toleranci, aby hned potom napadli znovu své odpůrce. Předsedové všech možných spolků se ohánějí krásnými řečmi, aniž by se slůvkem zmínili o důvodu: narození Ježíše Krista. A nepokoje a války v tolika zemích  -  byť na chvíli ustanou, okamžitě pak udeří ještě s větší silou. Není tu určitá obdoba? Vánoce jen z lepenky, neživé, nepravé, jen jako…?

   Moji drazí, jak je to důležité uvědomovat si a prožívat pravý význam Vánoc. Syn Boží přišel mezi nás, aby nás naučil poznávat pravého Boha a uctívat ho v Duchu a pravdě. Přišel na svět, aby nám ukázal nesmírnou Boží lásku a jeho dvě základní přikázání, která musíme mít stále v paměti. Ta neplatí pouze pro vánoční dobu, nestačí, aby nám je připomínaly jen jesličky, musí být stále hluboko v našich srdcích. A jak zní?  Sv. Augustin to krásně vysvětluje ve výkladu Janova evangelia. „Musíme milovat Boha a bližního!  Boha celým srdcem, celou duší a celou myslí; bližního jako sebe!  V pořadí přikázání je tu láska k Bohu na prvním místě, v pořadí našeho jednání je na prvním místě láska k bližnímu.“  Proč? - Je to jasné. „Ty Boha dosud nevidíš, ale láskou k bližnímu dosahuješ toho, abys ho viděl. Láskou k bližnímu si očišťuješ oko, aby mohlo vidět Boha. Jestliže však nemiluješ bratra, kterého vidíš, jak můžeš milovat Boha, kterého nevidíš?… Miluj tedy bližního a uvažuj v srdci, odkud se ta láska k bližnímu vzala. A tehdy spatříš Boha, jak jen je to možné!“

Chápete už, že tato výzva neplatí jen pro „Krásné Vánoce“, ale pro každý všední den. Nenabízí nám žádnou idylu, ale syrovou realitu plnou překážek a potíží. Těžký problém dnešní doby je skutečnost, že tuto výzvu Vánoc už dávno zapomněla a odmítá ji. Tak vlastně ani neví, co láska opravdu je.  Ale upřímně, víme to opravdu i my?  Ano, chceme se rozdávat na všechny strany, jsme ochotni milovat celý svět; jen ne svého manžela(-lku), otce, sestru, onoho souseda od naproti. O lásce rádi mluvíme, ale skutek? Kolik je v nás stále ještě přetvářky, lží, klamu a falše, že?

   Proto říká dále sv. Augustin: „Nuže, říká se ti: Miluj Boha!  A čeho tím dosáhneš, když to budeš dělat? Tehdy vyrazí tvé světlo jako zora. Tím, že miluješ bližního a že se o něho staráš, konáš pouť. A kam putuješ, ne-li k Pánu Bohu… K Pánu jsme sice ještě doposud nedošli, ale máme vedle sebe bližního. Snášej tedy toho, s kým jdeš, abys došel k Tomu, se kterým toužíš trvale zůstávat.“

Moc Vás zdravím

Sestra Pavla.