Dopis nemocným - únor 2014

Mládí je ctižádostivé, ale najít své místo v dnešním hektickém světě opravdu není snadné. Jak jim tedy můžeme pomoci?
Dopis nemocným - únor 2014
Drazí nemocní!
Zdá se mi, že všeobecný a národní úmysl Apoštolátu modlitby na měsíc únor jsou si podobné. Všeobecný zní: “Aby církev a společnost uznávaly moudrost a zkušenost starších lidí“ a národní: „Aby dobrotivý Bůh připravil srdce lidí, kteří nepoznali jeho lásku, k přijetí poselství Kristova evangelia.“ V obou případech jde hlavně o vztah mezi mladou a starší generací. Všichni moc dobře víme, ale platí to i všeobecně, že mladí příliš na tu moudrost a zkušenost starších nedají. Mají teď přece mnohem širší možnosti vzdělání a poznávání. Kam se na ně hrabeme. Na druhé straně jsou to zase právě nejvíc ti mladí, kteří potřebují najít Boha a osobně poznat jeho lásku. Nabízí se jim najednou až příliš mnoho, není snadné se v té přemíře vědomostí a poznatků vždy správně orientovat a ještě těžší pak někde zakotvit. Mládí je ctižádostivé, ale najít své místo v dnešním hektickém světě opravdu není snadné. Jak jim tedy můžeme pomoci? V adventních úvahách z r. 2010 Prokop Siostrzonek uvádí pohádku o kruhu, která celý problém pěkně vystihuje. Zde je:
„Kruhu chyběl jeden díl. Byla z něj vyříznuta velká trojúhelníková výseč. Kruh chtěl být úplný a tak se vydal hledat chybějící část. Protože ale byl neúplný a mohl se kutálet jen pomalu, obdivoval květiny u cesty, klábosil s červy, vyhříval se na sluníčku. Našel mnoho části, jen žádná se mu nehodila. Hledal tedy dál. Jednou našel část, která seděla dokonale. Byl celý šťastný. Konečně mohl být úplný, nic mu nechybělo. Včlenil do sebe chybějící část a začal se kutálet. Teď, když byl opět dokonalým kruhem, se mohl kutálet velmi rychle, příliš rychle, aby si stihl všimnout květin nebo si popovídat se žížalami. Náhle si uvědomil, jak odlišně teď vypadá svět, když se po něm kutálí tak rychle. Proto se zastavil, nechal nalezenou část u cesty a kutálel se pomalu dál jako dřív.“ Už chápete, že?
Ten celý kruh - to jsou ti mladí. Většinou se řítí až šílenou rychlostí, že ani nevnímají, jak jim opravdový život uniká. Třeba mají děti, spoustu starostí, či jsou až moc ctižádostiví, stále chtějí víc, nebo jen užívají a čas prchá. Ten porouchaný kruh to jsme my. Někdy se už ani nekutálíme, jen se tak belháme, ale díky tomu máme víc času naslouchat, dívat se a hlavně - modlit se! Za ně a pro ně! Aby i oni se dokázali aspoň občas zastavit, ztišit se, zamyslit se. Boží lásku jim můžeme těžko dokazovat, tu musí poznat sami, ale jsme tu, abychom je milovali. Vždy a za všech okolností, jak jen můžeme, buďme tu pro ně! Jak jinak by mohli uvěřit v lásku Boží, kdyby se jim nedostalo té naší? I když třeba s mnoha věcmi v jejich životě nesouhlasíme, svěřme vše Boží lásce a vytrvale se modleme. Pán je přece miluje mnohem víc, víc než my sami, čeká jen na naše modlitby. A přímluvná modlitba má velikou sílu!
Moc Vás zdraví
Sestra Pavla