Dopis nemocným - únor 2015

Dopis nemocným - únor 2015

Drazí nemocní!

Svátek Uvedení Páně do chrámu 2. února je poslední připomínkou, která se ještě teď vztahuje k   narození Páně. Vzhledem k těm hrozným útokům a bojům, které se šíří po celém světě, znovu se vracím ke knížce P. Jozefa Porubčana SJ - Svědectví pravdě, kde ukazuje na jedinou záchranu. Aspoň několik jeho myšlenek ať i nás povzbudí a dodá novou naději v lepší svět:

„Na závěr úvah o Ježíšově narození si položme otázku, co nám měl přinést a co nám přinesl. Zda bylo vůbec zapotřebí, aby přišel, zda se tím v našem světě něco změnilo. Tážeme-li se po smyslu jeho příchodu, musíme mluvit o lásce, která je základním tématem jeho poselství.

O lásce je snadné mluvit krásnými vzletnými slovy. Ale jde-li o skutečnou  reálnou lásku ve všedním životě, stává se z ní těžký problém. Proto také na konci své závěti Ježíš říká, že nám dává nové přikázání: abychom se milovali tak, jak On nás miloval! Je nám jasné, že ke štěstí je nezbytné, abychom se milovali. Ale proč to dělat i tehdy, žijeme-li v prostředí, které tuto lásku vůbec nerespektuje. Pohybujeme-li se mezi lidmi, kteří se vysmívají všemu dobrému, kteří nás mají za blázny, že ještě věříme v nějakou lásku. Že to tak je, to všichni  pociťujeme až příliš bolestně. A tak nám nezbývá než sledovat, jak Pán nás miloval a co je v jeho lásce tím novým! On sám přišel opravdu do špatného prostředí. Ještě než se narodil, vykázali ho do stáje, jen se narodil, už ho chtěli zabít. Musel uprchnout, jako štvanec bez domova a střechy nad hlavou. Trvá však i za těchto okolností na své lásce! Má to význam? Je v lidských silách vůbec takto milovat? A i kdyby, k čemu to všechno? A právě zde se objevuje to nové! Láska ve starém pojetí je vlastně jen zušlechtěné sobectví, trochu se blížící lásce tím, že činí druhým dobro, aby jí to vrátili. Kristova láska nepotřebuje žádnou protihodnotu, sama dává smysl všem hodnotám. Proto přišel před námi, proto se nechal štvát a nakonec vzal svůj kříž a nechal se ukřižovat. Ještě donedávna lidé řešili vše silou, silnější vítězil, poražený se mstil a tak pořád dokola. Jestliže jsme nepřijali Kristovo řešení lásky, musíme přijmout řešení zbraní, které jsou dnes již tak hrozné, že postačí k sebevraždě celé planety. A tím jsme u konce! Bude nutné vrátit se k Ježíši Krisu a jeho alternativě lásky. Buďto se budeme vzájemně milovat, vše si odpouštět a půjdeme ruku v ruce vytvářet život v lásce, nebo zahyneme na vlastní sobectví.

Kristův příchod nebyla žádná okrajová historická záležitost. Je to mezník, který dává evoluci nový směr. Nevyzývá ke světové revoluci, ale bere kříž a jde první. Na svém zkrvaveném těle řeší problém lásky k těm, kdo nás nenávidí i problém neustálého odpouštění. Pak teprve nám nařizuje, abychom se milovali tak, jako On miloval nás!“ Zoufalý stav ve světě jen dokazuje, že nic jiného nám nezbývá, máme-li vůbec přežít. Využijme k tomu dobře postní dobu!

Moc Vás zdravím

Sestra Pavla