Dopis nemocným - únor 2016

Dopis nemocným - únor 2016

Drazí nemocní!

    Ráda čtu v Katolickém týdeníku fejetony Maxe Kašparů, často si je i vystřihnu. Před časem tam byla úvaha, kterou napsal po přečtení soudničky, která informovala, že povrchní a nedbalá kontrola v prodejně elektrospotřebičů napomohla vedoucímu k podvodům. Chci vám připomenout aspoň něco z toho, co k tomu píše. Totiž, že mu připomínala cosi známého. Že jsme zpovrchněli. Píše: „ Žijeme v době, která miluje povrchnost. Povrchní vzdělání, povrchní zábavu, povrchní názory, povrchní lidské vztahy. Následkem zalíbení si povrchního vzdělání je však skutečnost, že řada maturantů neumí pravopis a má žalostný všeobecný rozhled. Následkem zalíbení si v povrchní zábavě bylo vymření komiků v Čechách. Komik, na rozdíl od baviče, potřebuje inteligentní obecenstvo. Bavič to má jednodušší. Přijde na jeviště, vysloví pár vulgárních slov a davy v sále řvou smíchy. Všechny povrchnosti mají své důvody. Prvním je naše nenáročnost v hledání smyslu věcí. Stačí nám, jako onomu kontrolorovi, vidět předmět, aniž nás zajímá jeho obsah. K čemu to, když pravda o obsahu je napsána na krabici. Druhým důvodem je naše lenost. Proč stoupat po žebříku kamsi nahoru? Proč se namáhat? Stačí přece, když nás o obsahu pravdy poučí už dole, pod regálem.“ Tolik k fejetonu. Proč jsem si jej vybrala?

    Moji milí, nejsme i my už pohlceni touto povrchností? Je naše víra opravdová? A myslíme-li si, že je, chováme se podle toho? Každý člověk z vlastní zkušenosti ví, co znamená „odbíhat od Boha“, kdykoli se mu zdá důsledný život víry příliš náročný. Podle Jana XXIII. má mít první místo v našem životě modlitba - a to je podle něj - spočinutí srdcem v Bohu! To může ale trvat i déle! Snažíme se aspoň někdy o takovou modlitbu nebo jen rychle něco odhrkáme a přitom jsme na výsost spokojeni, že jsme učinili povinnosti zadost. Není to až příliš povrchní? Prožíváme postní dobu ve Svatém roce milosrdenství. A postní doba od nás žádá „obrácení“. Dobře víme, že ani tu nejde o nic jednoduchého; obrátit se totiž znamená mnohem víc než se jen letmo ohlédnout! Kdesi mezi svými papírky jsem našla něco, co mě zaujalo - o tribunálu. Stálo tam: „Budu-li stát před soudem a tam se mě zeptají: „Učil ses náležitě?“ Odpovím: „Ne!“ Na to se zeptají: „Modlil ses náležitě?“ A já zas odpovím: „Ne!“ Konečně se zeptají: „Dělals dobro, jak se patří?“ A já i tentokrát musím říci: „Ne!“ Tu vynesou rozsudek: „Mluvíš pravdu. A pro tuto pravdu ti náleží podíl na věčném životě.“ Jak je Bůh milosrdný! Stačí mu naše opravdovost, v lásce i v naší snaze, aby nám vyšel vstříc s otevřenou náručí!

Moc Vás zdraví

Sestra Pavla