Dopis nemocným - září 2007

Drazí nemocní!

Jak víte, v září slavíme svátek Panny Marie dokonce třikrát. Když se dívám do  kalendáře, vždy si maně vzpomenu na rozhovor několika lidí kdesi ve vlaku. Dvě starší paní jely  někam na pouť a bavily se o tom s manželským párem naproti. Všichni zřejmě měli své oblíbené pou tní místo a nedali na ně dopustit. „Jejich“ Panna Maria byla nejlepší, nejkrásnější. Živě si vzpomínám, že mi najednou v uších zazněla arie Kecala „Každý jen tu svou má za jedinou.“ Pak jsem si ale řekla - proč ne? Vždyť jen Bůh ví, kde přímluva Panny Marie tak mocně zasáhla, že i samo to místo se stalo součástí onoho velikého zázraku v duši. Nemusí to být vždy přímo vyslyšení, mnohdy by to snad ani nebylo dobré. Důležité je, že Maria, Panna na-slouchání, jak ji nazývá kardinál Ballestrero, učí i nás onomu naslouchání, souhlasu, věrnosti, aniž bychom někdy o Pánu pochybovali, aniž bychom od něho žádali vysvětlení a důvody. Přivádí nás na cestu obrácení, která denně směřuje ke kříži, stojí nám po boku jako znamení Otcovy lásky, učí nás milovat. Celá ta příhoda se mi tak vtiskla do paměti, že od té doby si často opakuji chvalozpěv na Pannu Marii a naše poutní místa. Možná, že jej také znáte:

„Ty Jasná z Hostýna, Velebná z Velehradu, - Bolestná v Šaštíne, Ty z nitranského Hradu, Ty Zlatá písecká s Dítětem čistým šperkem, - Ty dětsky jímavá, Chudá z hor pod Kašperkem,

Stříbrná v Příbrami, Ty v Rokycanech Sněžná, - Nezlomná v Bechyni, andělů mocná Kněžna,

Zázračná ve Lnářích, Ty z Plzně, „Krásné Slávy“ - Ty Tichá s korunou ve Staré Boleslavi,

Ty, u níž vše přebolí a vše se stane dílkem - Dívenko v Rokoli, Ty Matko pod Sněžníkem,

Ty v Žarošicích Líbezná, Ty Hvězdo z Filipova - Ty jihočeská Královno z Lomce a ze Římova

Milostná Paní z Třeboně, Vznešená v utrpení svém -

jíž z čela září v Klatovech krůpějí krve diadém,

Ty, jejíž láska přemůže i sebetvrdší vzdor - Ty Ušlechtilá od Luže, z Bozkova Královno hor,

Ty ze Svatoňovic Radostná, Ty z Tuřan v „trní“ nalezená -

z Hlubokých Mašůvek Do slunce zahalená,

Ty ze Svatého Kopečku, Moravy Matko a Paní - Ty Dobrotivá z Levoče, vždy plná slitování,

Ty Pomocnice vranovská - Matko Věčného Slova z českého severu, z Bohosudova,

Ty, jež jak laskavý, ač neviděný stín - bdíš dodnes, Vítězná, nad pražským náměstím,

Ty, která odleskem své slunné svatozáře - odpouštíš rány dřív než padnou do Tvé tváře,

Ty Matko země mé, již utrpení vplétá - krví a slzami do dějin všeho světa,

i dnes buď přítomna v rubínech krve její - buď v jejím doufání, buď v její beznaději,

buď s ní, ať cokoli jí bude ještě dáno - Maria, Milosti, z níž prýští Věčné Ráno …“

Moc Vás zdravím

Sestra Pavla.