Dopis nemocným - září 2009
Tentokrát mě zaujal všeobecný úmysl Apoštolátu modlitby na měsíc září, který zní: „Aby Boží slovo bylo lépe poznáváno, přijímáno a prožíváno jako zdroj svobody a radosti.“
Drazí nemocní! Dopis nemocným – září 2009
Tentokrát mě zaujal všeobecný úmysl Apoštolátu modlitby na měsíc září, který zní: „Aby Boží slovo bylo lépe poznáváno, přijímáno a prožíváno jako zdroj svobody a radosti.“
Takovým základním Božím slovem je Láska. Kristovo přikázání: Milujte se! Obsahuje vše to, co může náš život udělat skutečně svobodným a radostným. Přitom se to nevztahuje jen na věřící, nýbrž na všechny, naprosto všeobecně. V r. 1978 Karel Rahner napsal: „Pokud nenáboženský člověk nezištně následuje své svědomí, což prakticky znamená - miluje své bližní - a pokud je schopen sám od sebe odcházet - tedy zapomínat na sebe - našel Boha, i když jen anonymně. Jinak řečeno: tato nezištnost, přítomná už jen v lásce k bližnímu, je určitým průlomem z vězení vlastního sobectví. A neznamená jen průlom směrem k bližnímu, ale také už průlom směrem k Bohu, i když to člověk výslovně nevyjádří nebo o tom nepřemýšlí. Člověk se jakoby prodírá ze své vlastní úzké existence a vstupuje do širokého prostoru, který je nekonečný. A tak se už pohybuje směrem k Bohu - ať o tom ví, či nikoli. Láska k bližnímu je tedy skutečně předpokladem i následkem lásky k Bohu.“ A dále pak píše: „Láska k bližnímu nemá jen intimní a osobní rozměr, ale také svůj vlastní společensko-politický! Člověk je povinen (na základě blíženské lásky) udělat všechno, co je v jeho silách, aby společensko-politické struktury jeho společnosti byly takové, že slouží svobodě a rozvoji bližního. Aby jej nezotročovaly, nevykořisťovaly a aby vůči němu nebyly nespravedlivé. Láska k bližnímu má tedy i společensko-politický úkol!“
Není to velice vystižné - právě pro dnešní dobu? Podobně i jiný úryvek, který jsem kdesi četla „Když chcete mír, přestaňte bojovat. - Pořád se někde na světě válčí. V čase války se každý cítí bezmocný. Člověk sám válku nezastaví, může ale vnést více míru a klidu do vlastního života. Začněme u sebe doma. Místo, abychom se hádali, povídejme si a naslouchejme. Tam, kde právě jsme, buďme přátelští, především ale klidnější a vlídnější i ve svém nitru.“
Anebo: „Nést dál zášť, je jako dostat smrtící žihadlo od jediné včely. - Zlobíme se na někoho pro něco, co se stalo před týdnem, měsícem, před rokem? Neseme si s sebou nějakou zášť? Ale proč? Minulost stejně nezměníme, tak nač si kazit další den? Odpusťme, zapomeňme a jděme dál. Neztrácejme drahocenný čas a energii něčím, na čem už vůbec nezáleží.“
Moji drazí, jak je to vše prosté, viďte? A opravdu by k tomu stačilo, kdyby Boží slovo bylo více poznáváno, přijímáno a prožíváno. Pak by se skutečně stalo zdrojem svobody a radosti jak v lidských srdcích, tak i v jejich životě. Máme se tedy opravdu za co modlit!
Moc Vás zdravím.
Sestra Pavla.
