Dopis nemocným - září 2010
Dopis nemocným - září 2010
Drazí nemocní!
I dnes Vám nabízím k úvaze jeden úmysl Apoštolátu modlitby, který zní: „Abychom otevírali svá srdce lásce, a tak učinili konec četným válkám a konfliktům, jimiž stále krvácí náš svět.“
Dobře víme, že náš malý svět, ve kterém můžeme skutečně nějak působit, jsme my sami, naše rodina, farnost, naše okolí. Velice krásně o tom píše Anselm Grün ve své knížce Bydlet v domě lásky. Hned jeho úvodní meditace vystihuje vlastně všechno:
„Na otázku, z čeho žije člověk, odpovídá lidová moudrost stejně jako ruští básníci Tolstoj a Solženicyn: „Z lásky“. Člověk ve svém nejhlubším nitru zřejmě ví, že se mu život vydaří tehdy, bude-li smět milovat a být milován, bude-li smět lásku zakoušet i rozdávat. Bez ní se život stává peklem, je nesnesitelný. Bez lásky je sice možno vytvořit veliká díla, být obdivovaný a slavný, naplnění však bez ní nedojde. Život bez lásky je prázdný a chladný. Tuto skutečnost působivě vyjádřil Thomas Mann ve svém románu Doktor Faustus. Když totiž německého skladatele Adriana Leverkuhna nemůže při komponování už nic napadnout, ... tak uzavře pakt s ďáblem. Tato smlouva mu umožní vytvořit geniální díla. Ďábel si však klade podmínku - Adrian nesmí nikoho milovat: ´Láska je ti zakázána, protože hřeje; nesmíš milovat...´ (Tímto ďábelským paktem chtěl Mann alegorizovat fašistické Německo.) Rozhodnutí Adriana lze dnes přirovnat k pokušení mnohých: je to nebezpečí, spočívající v bezohledném šplhání po žebříku kariéry za cenu ztráty duše a vychladnutí srdce. I dnes stojíme před otázkou, zda chceme žít z lásky - z lásky Boží jakožto z vlastního základu našeho života a ze schopnosti vzájemné lásky - nebo zda se chceme vnímat jako velikáni, co prodávají svůj život za peníze a slávu, za cenu lásky. Rád bych pozval čtenáře k přebývání v domě lásky, k životu z lásky a k poznání lásky. Vždyť právě láska představuje onu sílu, která je sto vyléčit naše poranění. Psychologie nevyléčí rány, které si v sobě všichni nosíme; ty vyléčí jen láska! ... Myslím, že je třeba psát o lásce Boží i lidské tak, abychom ji zároveň zakusili a aby se touto zkušeností hojily naše rány a naplnila se naše nejhlubší touha ... Milovat přece znamená nepochybně víc než být zamilován do druhého. Láska představuje blahovolnou náklonnost ke všemu. Láskyplný člověk zachází laskavě sám se sebou i se vším kolem sebe. Vyzařuje teplo lásky a ta prospívá každému. Má pochopení pro bolesti jiných; sám o svých mlčí, ale ochotně a neúnavně naslouchá druhým ... Jak říká stařec Zosima v Dostojevském díle Bratři Karamazovi: ´Bratři, milujte celé stvoření Boží, celý svět i každé zrnko písku na zemi! ... Budeš-li milovat každou věc, pojmeš i tajemství Boží, které je v ní skryté ... Pak si zamiluješ celý svět v jeho jednotě - láskou všeobsáhlou!´“
Moc Vás zdravím.
Sestra Pavla
